Svätá krv

Santa sangre je mnou dlouho(ale opravdu dlouho) odkládanej kousek. Zdejší obsah zněl celkem zajímavě. Z filmového zpracování jako takového mám rozporuplný pocity. Rozhodně nejde o špatnej film. Jen je to o5 film kterej se mi jako celek špatně hodnotí. Nemůžu říct, že by mi svým pojetím(zpracováním) až tak posadil do kolen ale pár scén mi z filmu v paměti rozhodně utkví. 3hvězdy. (15.09.2023)

Po neúspešných projektoch Alejandra Jodorowského, ako nikdy nerealizovaný film Dune a ani príliš vydarenom paškvile Tusk (1980), sa tento významný surrealistický režisér nehrnul do ďalších projektov. Nakoniec však v roku 1989 nakrútil tento film, ktorý je presne taký, ako celá jeho filmografia. Je to veľmi spirituálne, ťažko uchopiteľné, hoci tá iracionálna,snová forma vo svojom jadre dáva istý zmysel, avšak je tu natlačených toľko odkazov a kritík na spoločnosť, iné kultúry a náboženstvá, že je to ťažko stráviteľné. A tak mám Jodorowského presne rád. Je to celé tak absurdné, že by jeden neveril, že scenár nebol písaný pod vplyvom halucinogénnych látok. Film sa začína pohľadom na pacienta v psychiatrickej liečebni. Očividne je maník totálne na sračky a z flashbackov sa dozvedáme, že ako dieťa žil z rodičmi v cirkuse. Otec alkoholik, ktorý mal rád iné ženy a matka zase viedla cirkevnú sektu zvanú Svätá krv. Ich spasiteľom nebol Ježiš ale nejaké mladé dievča, ktoré dobili, znásilnili a odrezali ruky. Zomrela vo vlastnej kaluži krvi a s tej kaluže vznikol kostol. Vatikán samozrejme odmieta túto sektu, a tak im zbúrajú kostol. Matka jedného večera nachytá svojho manžela ako si to rozdáva z inou a tak mu poleje rozkrok kyselinou. Muž sa samozrejme nahnevá a tak jej symbolicky odsekne obidve ruky a sám sa zabije. Malí chlapec sa zblázni ale z tohoto zúfalstva ho preberie o niekoľko rokov matka a tak ujde s kliniky. Doslova nahradí svojej mamke ruky a robí za ňu všetko. Po čase svoje ruky nedokáže ovládať, pretože je z matkou nejak telepaticky prepojený. Matka zošalie a rozhodne sa že prostredníctvom týchto rúk zabije každú krásnu ženu, pretože ona kvôli nim stratila všetko. A mladík, vždy keď sa do nejakej krásnej slečny zahladil, netrvalo dlho, a padla jeho rukám za obeť, bolo ich toľko, že by to vystačilo na jeden cintorín. Ako obvykle tu poukazuje Jodorowsky na rozklad spoločnosti aj človeka. Opäť si tu zahralo dosť postihnutých ľudí, znázorňuje sa tu ghetto, prostitútky, bez servítky ale stále v takom svojom svete, v snovom poetickom opare. Ide o koniec 80´s takže mi pochopiteľne soundtrack nesadol ale ináč kinematografická dokonalosť. (18.08.2015)

Religiozní surrealismus. Vysoká škola bizaru. Vidět jednou, vidět navždy. Santa sangre. Dílo blázna, který zešílel při četbě modlitebních knížek. Pouštějí ho jednou za čas ven, aby si mohl natočit další chorou vizi o bezrukých lidech, krvavých jezerech, transexuálních zápasnících, víře v krutého Boha, zmrzačování... a nezapomínejte na POHŘEB SLONA. V cirkuse umřel slon. Je třeba vykopat obrovskou propast, aby se do ní mrtvý slon vešel. Vystrojte pohřební průvod. Povezeme slona do hrobu. Nasaďte si svěrací kazajky a hrejte na klavír. Krá krá! Zpátky do blázince. Zpátky do blázince! (07.11.2006)

U komentování Jodorowského filmů by se snad pokaždé hodil nějaký surreálný výjev, leč doslechl jsem se, že Svatá krev je z režisérovo poeticky surreálné imaginační tvorby ta nejlépe čitelná, tak výjev si schovám na později. Ale o čem vůbec psát? O tom, že člověk chvílemi žasne nad pestrostí obrazové skladby, nad zvráceností některých scén nebo nad záběry pohlcující vaše smysly? Nebo jen prostě o tom, že člověk při sledování filmu ztratí pojem o čase a z deliria se probudí až se závěrečnými titulky. Podle mého je Jodorowského tvorba tak individuální záležitostí, že nechám na každém, co si z toho uzme. Já jsem si odnesl kapku zděšení, louži překvapení a moře zábavy působící na všechny smysly v těle. Nevím přesně jakou alchymii tenhle člověk uctívá, ale v tomto případě mu to vyšlo. (02.08.2008)

Můj dlouho opomíjený rest, který jsem dohnal až po velmi dlouhé době. Každopádně i když film má děj a excelentně vykonstruovanou formu, prostě mne to nezaujalo a hrozně mne to nudilo ... Ono prostě tady se tenhle bizardní kousek u mne minul účinkem. Jednak nemám rád cirkusové prostředí a celou tu kulturu kolem, nemám rád klauny, pantomimu, v divadle jsem byl párkrát ... Takže všechny tato témata, která film mixuje mne prostě nebavila. Nějaká ta brutalita a krev mne již příliš neoslovila. Psychologie hlavní postavy byla až trapně jednoduchá ... A pokud tohle má být nejvyžší level bizzaru? ... Tak mám asi opravdu už hodně nakoukáno a hodně ujetý pohled na film, umění i svět samotný ... Bizardní, zvrácené? Kdepak ... spíše občas docela sleazy, ale také pitoreskní a někdy bohužel až trapné. Každopádně práce s filmem musela být obrovská a obtížná, to rozhodně hodnotím kladně a chápu vlnu nadšení, ale jak jsem již psal, tohle není prostě vůbec můj šálek kávy ... (20.02.2011)