Boj o oheň

Zvláštní a netradiční film, před nímž je potřeba smeknout pro jeho perfektní zpracování, ale rovněž zajímavý námět, jenž je sice historickou fikcí a de facto historickou komparací, avšak snímek, v němž nepadne jediné srozumitelné slovo a vše je vyjádřeno dějem a herci, si zaslouží obdiv. Film působí značně naturalisticky a autenticky (oprostíme-li se od historických nesmyslů), takže řada scén je natolik silných, že si je divák zapamatuje a zůstanou mu v paměti. Hudební podklad je také působivý a dotváří tak celkový dojem, který jsem sice během sledování měl na 3*, ale přihlédnu-li k výjimečnosti tohoto počinu, musím přidat hvězdičku. (15.09.2014)

Annaud nikdy netočil jen tak obyčejné filmy, vždycky se jedná něco výjimečného, ne-li přímo přelomového. Příběh pralidí rozdělených na různě vyspělé kmeny bojujících a oheň, který znamená obrovskou moc a lepší život je bez debat fascinující. Hlavní hrdinové si vás získají, ač jsou bez příkras ztvárněni jako opravdoví primitivové s jasně pudovým chováním (obvzlášť se mi zamlouvala scéna, kdy se jeden z party hrdinů nadrženě vrhne na ženu, která se k nim připojila, načež ho „hlavní“ hrdina okřikne, aby toho nechal…vzápětí ženu oklátí sám). Přesto z nich občas vykoukne jasný náznak prostého lidství, abychom si uvědomili, že do obyčejných zvířat již mají daleko.Vizuálně bezchybné, přímo nádherné. …Jak já se bojím těch Emmerichových vymydlených dredařů, kteří se jistě budou domlouvat lámanou angličtinou a prožívat hluboké emoce. (09.04.2008)

Those who possessed fire, possessed life. I přes vědomé historické lapsy je to beze srandy nejuvěřitelněji vyobrazený pravěk, co jsem na plátně viděl. Jednoduchá zápletka beze slov v krásných exteriérech a herci, kteří z kontextu věci hrají především rukama, nohama a mimikou. I přes chybějící dialogy srozumitelné, občas dost vtipné a zároveň do jisté míry poetické a hezky vypointované. A především co do vizuálního pojetí neodolatelně syrové a neučesané přesně tak, jak by si to divák v pravěku představoval. Do role neandrtálce si neumím představit nikoho lepšího než Rona Perlmana, to je fakt role šitá na míru. (07.05.2023)

Základní lidské emoce, vzorce chvání a hodnoty v krystalickém příběhu. Lidský druh nezatížený kulturou, náboženstvím, filosofií a mnoha dalšémi výdobytky pozdější civilizace je nám přesto tak podobný... Boj o oheň - zrcadlo naší přirozenosti a prapodstaty působící skrze film, jeden z největších výdobytků po všech stránkách vyvinutého homo sapiens sapiens. (25.04.2006)

Poprvé jsem viděl tento film jako turista na desetidenním zájezdu po Francii s cestovní kanceláří Čedok, celá naše výprava, po celou pobytu majíc vyvalené oči, plné dojmů, jako by spatřila jiný svět, dostala na celý den volno. Při toulkách po městě Clermont–Ferrand, který je postaven na sopečných pahorcích v ji těsné blízkost leží městečko Volvic s vynikajícím pramenem kvalitní vody. Tady sem zahlédl zvláštní netradiční upoutávku o tomto filmu, neandrtálce jak pije z pramene minerální vodu z Volvicu. Nejdřív jsem si myslel, že koukám na nějakou scénu potulného divadla, potom mi to nějak došlo, že se jedná o reklamu na nový film ˇ“Boj o oheň“ tehdy jsem vůbec Francouzského filmového režiséra Jacques Annaud vůbec neznal. Předpokládal jsem, že návštěva tohoto filmu, je ztrátu vzácného času na západě. Rozhodl jsem pro film a nelitoval. Po zhlednutí jsem byl tak vyveden z míry, že jsem v hlavě měl jenom film. Pro mě osobně tehdy, asi největší filmový zážitek. Zcela jiný film než jsem dosud viděl, od první okamžiku mě to chytlo, perfektní akustika sálu, excelentní obrazově i atmosféricky fascinující zážitek. Výrazná hudba, překrásná kamera a nádherné exteriéry. Ještě maličkost o cestování na západ v Československém socialismu. Kvůli složitým byrokratickým systémům jsme za doby totality mohli cestovat maximálně do nějakého socialistického státu. Dostat se na Západ bylo takřka nemožné, maximálně šlo použít oficiální cestovní kancelář (Čedok a CKM) nebylo to taky lehké, nebo takřka nulová možnost vycestovat individuálně na devizový příslib. Ale to bylo hodně složité! Pokud si chtěl dostat devizový příslib, tak jsi musel vyplnit žádost ve státní bance. Se žádostí musel souhlasit zaměstnavatel, dále zvláštní odděleni, asi STB, dále vojenská správa a policie. Žádost se dávala do konce ledna či února, do března banka rozhodla, komu příslib udělí. Poslední slovo měla policie. Tam se muselo žádat zase pro změnu o výjezdní doložku. Abych ji dostal, potřeboval sem znovu souhlas od zaměstnavatele a vojáku. No, nebylo to prostě snadné. (08.09.2007)