Boj o oheň

Boj o oheň je podle mě velmi zajímavým snímkem jak co se týká herců a děje, tak i několika věcí k zamyšlení, které divákovi předkládá. Je to totiž boj nejen s přírodou, ale i s osudem. A musím říct, že podle posledních záběrů filmu ten boj s osudem prohráli. Hlavní hrdinové totiž jsou neandrtálci, tedy vývojová větev člověka, která na svém stupni vývoje stagnovala mnoho statisíců let. A pak si jednoho dne příroda řekla "A dost, tudy cesta nevede." a vytvořila novou mutaci člověka. A tento člověk během následujících tisíciletí nahradil neandrtálce, tak jako oni předtím nahradili své předchůdce, kteří zase nahradili někoho jiného. Ve skutečnosti neandrtálec nemá vyvinut čelní lalok tak, aby měl i abstraktní myšlení, kvůli čemuž se přizpůsobuje velice dlouho a těžce oproti modernímu člověku. Takže by pravděpodobně nic jako smích nebo lásku cítit nemohl. A ani si nejsem jistej, jestli by vůbec mohl neandrtálec a moderní člověk mít potomka, protože když vezmu akvarijní rybičky, který se liší minimálními detaily, tak mezirodové páření nejde, případně potomek pak není rozmnožování schopen. Exteriéry jsou nádherný, jeden vedle druhýho je ráj na zemi a přijde mi, že z každé země vybrali ten nejhezčí kousek. Připomínalo mi to trochu Lovce mamutů (a nebylo by na škodu, kdyby je taky někdo zfilmoval, i když si nedovedu představit kdo, aby to nezmršil, protože Karel Zeman už umřel). Je jen s podivem, že tento film vyhrál jedinýho Oskara, i když když se podívám na soupeře toho roku (Gándhí - režie film a herec, Tootsie - vedl. herečka, Sophiina volba - herečka), až tak neuvěřitelný to není. (20.02.2006)

Pokojne Boj o oheň (natáčaný tri mesiace všade možne, od Škótska cez Kanadu po Keňu) označme za jeden z najexperimentátorskejších filmov 80. rokov. Dôvodov je požehnane: dej zasadený do mega-dávnej minulosti našej planéty, o ktorej sa bežne sto filmov ročne nenatáča, k tomu umelá praveká reč pre účely tohto filmu špeciálne vytvorená autorom knihy Mechanický pomaranč a odvaha renomovaného francúzskeho režiséra kvôli intenzívnejšiemu divákovmu zážitku postaviť proti sebe živočíšne (ľudské?) druhy, ktoré sa v realite stretnúť nemohli (neandertálec, australopitekus). Strhujúce a originálne. A Ron Perlman samozrejme k tomu. (26.01.2008)

1, Boj o ááátrr je jeden z "troch slávnych Annaudových filmov z 80. rokov", teda stopercentný zážitok; 2, Ron Perlman je najpresvedčivejší pračlovek v dejinách filmu; 3, Jean-Jacqueasove kobercami polepené slony a levice s prilepenými "šabľovými" tesákmi sú stále omnoho presvedčivejšie než Rolandove digitálne variáce na Manfreda a Diega. Výborná vec, hoci znalci prehistórie by určite namietali - napr. nie je dôvod, aby pračlovek začal zhnusene vypľúvať mäso, keď nájde v pahrebe ľudskú lebku - kanibalizmus bol v tých časoch niečo absolútne bežné a normálne... (20.09.2007)

Film, kterej urcite stoji za zkouknuti, protoze takhle ciste pravekej film me zadnej jinej nenapada. Ale i pres to a pres fakt, ze ma film docela vysoky hodnoceni, to zas takova parada neni, ale mozna jsem jen cekal moc. Nevadilo by, ze pribeh je super jednoduchej, ostatne to k tomu patri a ani mi nijak nevadilo, ze se tu nemluvi, ale jen vydavaj ruzny zvuky, i kdyz jeden kmen "mluvil" docela solidne. Horsi je to ale s tim, ze je film misty dost stereotypni a sem tam se dostavuje lehka nuda, protoze se kolikrat nic moc nedeje. Taky jsem kolikrat nevedel, na jakyho pracloveka zrovna koukam nebo co se zrovna resi. Nicmene vizualni stranka filmu je paradni, vsichni skutecne vypadaj jak pralidi, paradni prostredi a sem tam nejaky praveky a paradne udelany zvire. O to vic bijou do oci misty aspon podle me nesmysly (vsichni zarostly a najednou perfektne oholena prazenska atd.) a taky mi prislo, ze Annaud narval do jednoho mista nejak moc prelomovejch zalezitosti, jako zjisteni, jak vyrobit ohen, vyroba nadob a podobne. No a pak tu je par komickejch momentu, nevim, jesli umyslne nebo fakt na odlehceni, ale obcas jsem se i zasmal, treba kdyz je particka uveznena na strome a sezere vsechno listi, nebo kdyz se mejou v rece, pribehne nejakej prasak a vomrda jim prdele. Celkove lepsi 3*. (07.10.2008)

Do jaké míry je lidské chování determinováno biologicky a do jaké míry kulturně? To je zásadní otázka. Je lidská agresivita „přirozenou“ součástí našeho charakteru, a pokud ano, jaké jsou její kořeny a jak ji máme vnímat v současném světě? Je společnost přirozeně hierarchická, anebo máme v genech rovnostářství a společenská nerovnost je pouhým kulturním rysem? Je rozlišování mužských a ženských rolí ve společnosti, ba i samo dělení lidí na dvě pohlaví, kulturním archetypem, jak tvrdí feministky, anebo biologickou konstantou, se kterou mnoho nenaděláme? Je člověku přirozená monogamie nebo polygamie? A co třeba kanibalismus? --- Annaudův ambiciózní film zobrazující příběh hominidů z časů před desítkami až stovkami tisíc let se ke všem těmto otázkám vyjadřuje. Nabízí správné odpovědi? To sotva. O těchto otázkách se přou i odborníci a výzkumy v oblasti antropologie, biologie, genetiky, medicíny a dalších oborů nabízejí stále nové a nové poznatky. Hodnota Annaudova filmu - tak jako hodnota všeho poznání - nespočívá v odpovědích, ale v kladení dobrých a důležitých otázek. A to v tomto případě navíc ve formě srozumitelné, a současně pronikavé a naléhavé. Vřele doporučuji všem myslícím divákům. (03.05.2011)