Divotvorný hrniec

Nepopírám, že předmětný "hrnec" má kvality, které nesouvisejí jen s jeho zlatým obsahem, neboť není jen tak obyčeným, byť starodávným kusem nádobí naplněným až po okraj drahým kovem, nýbrž opravdovou DIVOTVORNOU rekvizitou. Vlastně bych měla být navýsost spokojená - samotná zápletka i použité exteriéry jsou vpravdě pohádkové, melodie chytlavé i nostalgicky dojemné a režie se ujal sám Francis Ford Coppola. Jenomže ... nejsem. Menší rozvleklost ve vyprávění neřeším - je nutno s ní už dopředu počítat, neboť muzikály se obyčejně nevyznačují překotně ubíhajícím dějem. Nicméně nenašla jsem si žádnou cestičku k jednotlivým postavám, kromě mladičké němé Susan ve mně nevzbuzují nijak přehnaně kladné emoce. Možná to do určité míry souvisí i s pojetím tanečních čísel, která se brzo okoukají, protože postrádají kreativitu a jiskru - dalo by se říct, že pouze s větším či menším úspěchem KOPÍRUJÍ pravý irský temperament - opět s výjimkou veskrze půvabného baletního projevu oné výše zmiňované lehkonohé němé dívky, která komunikuje se svým okolím právě prostřednictvím tance. Rozuzlení zápletky je pak možná až příliš zjednodušené, neboť k žádnému výraznému posunu v podstatě nedojde ... žádným směrem - pořád je to ta správná barva kůže, na které záleží až v první řadě. Takže ve výsledku lehké zklamání. (11.07.2016)

Poslední Astairův muzikál. Co k tomu lze dodat?...... Snad jen to, že se jedná o velmi důstojné rozloučení se žánrem, který Fred pomáhal utvářet a proslavit , a který na oplátku proslavil jeho takovým způsobem, že se nesmazatelnými písmy vryl do mysli několika generací diváků a stal se již za svého života legendou a nejhlavnějším představitelem žánru, který lze výstižně charakterizovat jedním slovem Entertaiment. Ale zde se jakoby z počátku zdá, že to není ten typický Fred, který uchvacoval diváky svým kacířsky dokonalým tanečním uměním, oblečený ve fraku s na hlavě nasazeným cylindrem. Ale opravdu jen na první pohled, neboť v jádru je to ten starý dobrý sebeironický Fred, kterému jde jen o jedno,aby se divák dobře bavil. A to se daří a nic na tom nezmění ani skutečnost, že rekvizity jsou v Divotvorném hrnci poměrně jiné, než bylo zvykem a ani to, že stárnutí prostě člověk nezastaví a tanečně to Fred už nemůže rozbalit tak jako za mladších let. Ale když si uvědomíme, že mu v době natáčení bylo 69 let, tak je v neuvěřitelné kondici a nezbývá nic jiného než smeknout klobouk a hluboce se uklonit...... Divotvorný hrnec je výpravný pohádkový muzikál s krásnými písničkami, se skvěle zpívající Petulou Clarkovou a s nestárnoucím Astairem a s rasovým a sociálním poselstvím. A úplný závěr mě samozřejmě oddělal, kdo viděl a má rád Freda, tak asi pochopí..... GOD BLESS YOU, FRED, AND THANKS FOR THE MEMORIES! (09.12.2005)

Já to viděl jako malé dítě. V Kině. A byl jsem strašlivě zklamán.  Stará bréca 34 si nabrnkla flákače. A starý vychcánek hledal jak by rychle k penězům přišel. Bylo mi 15. Byli pro mě kreténi. Hiudba se mi ale líbila. Tak jsem si to pustil znovu:   Stará bréca 34 si nabrnkla flákače. A starý vychcánek hledal jak by rychle k penězům přišel. Nic se nezměnilo. Můj pohled: stare decisis. Měl jsem radost, že jsem v 15 nebyl kretén. 40% za víc tahle sračka nestála. (24.11.2022)

Divotvorný hrnec měla ráda mamka a kdysi jsem ho viděl - a nepamatoval jsem si z něj vůbec nic. Není divu, takovou šílenost aby člověk pohledal. Je tu zajímavé obsazení - příšerně zestárlý Fred Astaire, k němu odkvétající popová zpěvačka Petula Clark. A taky mladý Don Fracks, který hrál o 30 let později zbrojíře Waltera v seriálu Nikita. Jsou tu pěkné písničky ať muzikálové, soulové či popové včetně legendární Look to the Rainbow, nádherná zelená příroda. Jen ten příběh. Jsme na americkém jihu (asi 60. let?), kde je rasistický senátor, který sám může sepisovat zákony a dokonce zde propukne čarodějinický proces. Dále je tu starý Ir s dcerou, která ukradl skřítkovi hrnec zlata. Skřítek ho chce zpět, ale jak se mění na člověka, je nadržený/zamilovaný, chce dceru, nebo aspoň hluchoněmou tanečnici. Dceru chce i snílek, který se s kamarádem snaží vypěstovat mentolový tabák. A taky se tu kouzlí, senátor se mění na černocha a s dalšími černochy swinguje. A do toho všichni rozjásaně pobíhají, poskakují a tančí jak šílení. Z trochou údivu bych řekl, že Coppolovi, který na počátku kariéry rozhodně nebyl ve formě se to doslova rozpadlo pod rukama a že na place se stoprocentě fetovalo. No nakonec to všechno nějak dopadne, ve finále je to napínavé i dojemné a tak za ty jednotlivosti se zavřením očí, uší i dalších otvorů dávám 4*. (26.09.2022)

Dneska už lze jen obtížně najít v Divotvorném hrnci okouzlení Voskovce a Wericha právě pro tuhle látku. Pro uvedení v ČSR bylo ale zásadně nutné vyměnit reálie, protože problémy amerického jihu a broadwayské písně by u nás asi jen těžko v roce 1948 zaujaly. Nicméně právě díky této filmové verzi máme alespoň jakous takous představu o původní podobě díla. Za 20 let odpočaté zpracování se stalo ideální rozlučkou pro Astaira, kterému už táhlo na 70. Filmové muzikály 60. let jsou si sic podobné jako vejce vejci, ale ta referenční výpověď o jedné epoše a žánru zůstává. (03.11.2019)