Apokalypsa

Neuvěřitelně silný mystický zážitek, který mě provedl devíti kruhy Dantova Pekla. Společně s hrdinou jsem zažil - dá se říci na vlastní kůži - hrůzostrašnou odysseu lidskou bestialitou, úpadkem morálky a hodnot, filozofií války a šílenstvím, cestu, o které budu ještě dlouhé dny usilovně přemýšlet, pravděpodobně zcela bez výsledku. Jeden apokalyptický obraz střídá druhý, vše je nejisté. Za vším se skrývá obtížně dekódovatelná symbolika. Coppola konfrontuje chaos války a dnešního světa s nevšímavou divokostí přírody, s transcendentální povahou bytí a nebytí, nechává z podvědomí vyplout ty nejtemnější démony, strachy a touhy a halí vše do neproniknutelného rubáše grotesknosti a nepostižitelnosti kosmických mystérií. A co teprve ta forma! Kryptický, netradiční, depresivní, maniakální. (25.09.2008)

APOKALYPSA je v odborných měřitkách považována za skutečnou klasiku, proto je jasné, že u potencionálních diváků může vzbuzovat dost vysoké očekávní, které se ovšem nemusí na 100% vyplnit. První dvě hodiny jsou výtečný, zbytek nuda a závěrečné setkání s Marlonem Brandem (který je povětšinou zahalen šerem, aby produkce a režisér zakryl fakt, že v průběhu natáčení šíleně přibral) mi nepříjde jako to úplně nejlepší finále ... (23.03.2005)

Zvláštní film, skoro až hypnoticky depresivní, sugestivní a nepříjemný, ale zároveň nepustí, přiková oči k obrazovce a vleze hluboko pod kůži. Kdo ho vyhledal kvůli Marlonovi (jako já), mohl by být zklamán (ale já nebyla), jelikož se tam zrovna nějak extrémně často nevyskytuje. Ale když už tam je, stojí to za to. Ty monology - nejen jeho, ale i Sheena - si pamatuju doteď. Perfektně zvládnutá a přiblížená psychologie člověka, kterému začne z války harašit v hlavě, ale přitom ho alespoň kouskem duše divák chápe a sympatizuje. On ale vedle Marlona i Sheen hraje skvěle a všichni ostatní herci taky, v paměti z nich utkví zřejmě hlavně šílenec Dennis Hopper. Apokalypsa je film pomalý, přemítavý a těžký, pochybuju, že je pro někoho příjemným zážitkem, ale nemůžu říct, že bych litovala zhlédnutí. A to díky silné myšlence a výpovědi, kterou sděluje. (18.07.2011)

Soundtrack Carmine Coppola: 1. The End - The Doors ,2. Saigon (dialogue) ,3, The End Part 2 ,4. Terminate (dialogue) ,5. The Delta ,6. P. B. R. (dialogue) ,7. Dossier #I ,8. Colonel Kilgore (dialogue) ,9. Orange Light ,10. The Ride Of The Valkyries - Richard Wagner ,11. Napalm In The Morning (dialogue) ,12. Pre-Tiger ,13. Dossier #II ,14. Susie Q ,15. Dossier #III ,16. 75 Klicks (dialogue) ,17. The Nung River , (10.06.2011)

„Každý má svoj bod zlomu.“ Šialený (za takých podmienok aj vznikajúci) vojnový pekelný epos. Videl som to v originálnom znení s titulkami v obéznom 202 minútovom (!) režisérskom kolose. V porovnaní s „len“ 153-minútovou kinoverziou uvidíme napr. fascinujúcu, zahmlenú francúzsku farmu. Veľdielo s uchvacujúcou, hypnotickou a každého a všetko pohlcujúcou atmosférou, dokonalými hereckými výkonmi, úžasným soundtrackom a neskutočne realistickou výpravou. Scenár je drsný, ponúka výraznú sebareflexiu. Nudili ma azda len pasáže s Duvallom, ale zas bez nich by možno nebolo dostatočne hodnoverne ukázané, ako niektorým ľuďom vo vojne je*e. Hoci býva ako literárny predobraz uvádzaná Conradova kniha Srdce temnoty, po dejovej stránke v skutočnosti nemá s filmom temer nič spoločné (wtf?). "V tejto vojne je všetko... akési domotané." (25.06.2005)