Insomnia

S norskými filmy se setkávám ještě méně, než s japonskými, takže asi bych si asi měl tu jedinečnou příležitost cenit mnohem více. Žel původní Insomnie tak úplně jedinečným zážitkem pro mě nebyla. Obecně moc nefandím americkým remakům cizokrajních filmů, spíše bych se dokázal označit za jejich menšího odpůrce, ale uznávám, že snad každý typ filmu může nabízet snímky různorodé kvality od mimořádných klenotů přes průměr až po úplný škvár... a v rámci amerických remaků je pro mě tím vrcholem v podobě mimořádného klenotu Nolanova Insomnie z roku 2002, která mi s ohledem na styl vyprávění oproti původní verzi připadala údernější. Norský originál na mě působil svým syrovým pojetím až přehnaně studeně, snad vzhledem na tu enormní odtažitost na mě příliš nefungoval ani jako napínavá detektivka a nevyvolal tak silný účinek, jak bych dle námětu očekával, ani jako psychologické drama. Neklidnou atmosféru se tvůrcům povedlo vybudovat, Stellan Skarsgård ztvárňující osamělého (i ospalého) detektivka s prohřeškem na svém kontě dokáže zaujmout minimalistickým herectvím obličejem, uhrančivost nechybí ani představitelovi ústřední záporní role, přesto Al Pacina s Robinem Williamsem si budu z americké verze v těchto rolích pamatovat o něco víc. Společné setkání v jedné lanovce patří určitě k povedeným scénám, ale zdaleka nemá v sobě tu působivou symboliku společného setkání na jedné lodi. [65%] (31.03.2022)

Mám za sebou filmový srovnávací večer, kdy jsem si pustil kriminálky INSOMNIA v obou verzích: norský originál i americký remake, kterým jsem začal. Jádro příběhu i rozuzlení je samozřejmě stejné. Příběh je docela nápaditý a nezvyklý, tak udrží pozornost až do konce. Američané si svou verzi vyšperkovali známymi herci v hlavních rolích, různými efektními vylepšeními a většími či menšími změnami ve scénáři. Díky tomu remake vypadá efektněji a pro pochopení příběhu i postav jednodušeji. Naopak origiál je sirový, přirozenější a drsnější, což mu spíš přidává na autenticitě a uvěřitelnosti. Každý film má něco do sebe, ale přesto mi byl bližší originál, kterému dávám o 10% lepší hodnocení. (01.09.2011)

Platí naprosto stejná věc, kterou jsem psal v jiném komentáři. Stejný nebo lépe řečeno skoro totožný příběh, tentokrát však viděno dřívější „ severské“ zpracování. Tím ale veškerá podobnost s předchozím komentem končí. Insomnia není rozhodně horší, než jeho slavnější, americký pokračovatel. Nehrají zde sice hvězdy typu Al Pacina, Robina Williamse, či Hillary Swank, tohle vše vynahradí bohatě ostatní důležité faktory. Je to hlavně opět výkon Stellana a jeho vnitřně rozpolceného hrdiny, jehož svědomí není zdaleka čisté, jak by se asi na vyšetřovatele vražd být mělo. Dále jsou to sice málo známí, ale dobří herci v ostatních rolích a v neposlední řadě celkové zobrazení, tohoto severského dramatu, které je naprosto věrohodné, od začátku, až do hodně povedeného konce. Kdybych to měl nějak sesumírovat, Stellan si tímhle filmem s definitivní platností řekl o místo, v mojí topce herců, což je k jeho výkonům, naprosto zasloužené. A to mě s ním tenhle týden ještě minimálně dva filmy čekají. Pak si ho možná nalepím na zeď :-) (07.09.2015)

Daleko hlubší psychologická linka než předvedl následně Nolan ve své Insomnii - až deprese z toho jak policajt-vrah měl vnitřně neskutečně blízko k vrahu-spisovateli. A také jako obvykle životnější konec - policajt není za svůj poklesek potrestán osudem. Americká verze byla naproti tomu "údernější". (21.01.2017)

Nolanovu Insomnii jsem viděl asi třikrát a moc se mi líbila. Proto jsem se dlouho nemohl dokopat k originálu. Ač jsem nepochyboval o jeho kvalitách, tak jsem měl prostě strach, že příběh bude stejný a bude mě nudit. Nestalo se. Děj sice v základních rysech stejný byl, ale v mnoha důležitých místech se oba snímky liší, takže závěr mě trochu překvapil. Norská Insomnie je samozřejmě mnohem syrovější, depresivnější, temnější a méně barevná než ta americká. Postava detektiva i vraha se taky v mnoha ohledech liší. Doporučuji obě verze. (14.09.2016)