Paul Chevrolet en de ultieme hallucinatie

Paul Chevrolet a jeho konečná halucinace Stylizované psychologické drama si bere na svá bedra příběh spisovatele prolínající realitu a právě vymýšlenou fikci. Vzhledem k takovomu námětu jsem očekával parodii nebo mysteriózní kus, což jsem se ale hodně spletl, protože jde o silně umělecký film, na jehož neotřelý styl jsem si navíc musel chvíli zvykat. Nicméně až jsem se naladil na správnou vlnu, stálo sledování tohoto opomíjeného nizozemského klenotu opravdu za to. Herci, které ve flasbacích v „cameu na pokračování“ symbolicky doplnil legendární Eddie Constantine, zahráli slušně... zahráli, tedy až na Petera Fabera. Ten se totiž do role spisovatele, ocitavšího se ve svých halucinacích na životních křižovatkách, excelentním způsobem přímo převtělil. Režisér, kameraman i skladatel odvedli výbornou práci, ale troufám si říct, že právě Peter Faber v hlavní roli dodal filmu tu duši, bez takhle uzemňujícího výkonu v hlavní roli by se tento mozaikově vyprávění film zřejmě rozpadával. Je obdivuhodné, co všechno pro výsledek dokázal Faber udělat, nakolik vyjít ze své konformity a rovněž kolik různých, často vzájemně pestrých duševních vztahů byl schopen vyjádřit pouhými pohledy... třeba ve scéně z jízdy po městě za písňového doprovodu byl naprosto odbourávající. S přibývajícími minuty jsem v druhé polovině začínal hltat každou vteřinu. Z takového zážitku musí každému filmovému fajnšmekrovi srdce zajásat jako zvon, rozhoupat se v doprovodu těch jedinečných filmařských orgií na všechny světové strany a prožívat pak společně s hlavní postavou celý ten divoký závan hlubokého opojení a pravidelných citových katarzí. 90% (17.12.2020)

Film soutěžil na Berlinale a byl to doma (kupodivu!) nejnavštěvovanější snímek roku 1985 (dnes už se takoví diváci pro experimentální dílo nenajdou) podporovaný státním fondem, za skromné náklady přes 300.000 guldenů....S odstupem času kvality filmu poněkud vybledly, ale stále zůstává zřejmá originalita autorského přístupu a spontánnost. (70%) (08.11.2021)