Mladí a slobodní

Úžasný film! Síce má už pekných 20 rokov, ale skvelo to vystihuje život/životné situácie či už tie kruto pravdivé alebo tie komickejšie. Postavy sú sympatické, človek sa v niektorých ich myšlienkách/zamýšľaní nájde. A samozrejme je to doplnené skvelou hudbou (Seattle ´92 - grunge, Alice in Chains, Soundgarden, Pearl Jam, Eddie, Chris). (20.04.2012)

Uběhl nějaký ten pátek, co jsem tento film hodnotil 4* a co jsem ho viděl. Dnes jsem si ho znovu pustil a měním na 5*. Nebudu se pouštět do žádných pseudointelektuálních analýz zabývajících se výběrem hudby a otevřeně přiznávám, že pátou hvězdičku dávám za scénu s videoinzercí, jmenovitě toho pána ve středních letech, který s šíleným výrazem v očích upřímně říká: "Jsem strašně, strašně, ale strašně sám.":-) (02.06.2007)

Příjemná, civilní romantická komedie. Cameron Crowe ve svém druhém filmu ukazuje, že umí skvěle pracovat s herci a taky to, že ke skvělému "malému" filmu stačí pořádně napsaný scénář. Největší kouzlo filmu je v jeho opravdovosti, díky které se i normální člověk dokáže stotožnit s postavami a věřit tomu co prožívají. To vše je podpořeno výbornými herci, skvělým výběrem písní, brilantními dialogy a některými opravdu vtipnými scénami. (29.06.2009)

Crowův klasicky kvalitní soundtrack doprovází tuto sice nijak extra objevnou, ale zato upřímně myšlenou a nenásilně podanou mozaiku o vztazích. Vzestupy, pády, sny, očekávání, sklamání a naděje jsou tu podány jemnou formou bez extra velkých gest, trapasů nebo proslovů. A tak to mám rád. Chtělo by to trochu větší prokreslení jednotlivých postav. Matt Dillon s dlouhým páčem byl vážně fešák. Trošičku slabší 4. (07.07.2011)

Příjemný, sympatický a jednoduchý snímek s parádním hereckým obsazením řešící vztahy a přátelství. Nic prvotřídního, ale zároveň nic všedního. Naopak spíše vřeleji a lidštěji podané problémy lásky. Mě se to hrozně líbilo, ani sama nevím proč až tak moc. Asi si to našlo cestu skrz tu obrannou zeď vůči průměrným "romantikárňám". Dost komickou částí mi přišel ten počítačový program na prsní implantáty a jejich zvětšování samotnou Janet a následné zmenšování chirurgem. Povedená scéna podle mě parodující kancelářské komplexy složené ze "samostatných" buněk aka dvě papírové zdi, kdy stačí něco blbě položit a celé se to zbortí. Mimochodem můžeme být i rádi za to, že záznamníky téměř vymřely. Jedna blbá kazeta, která se zamotá a přijdete o životadůležitý vzkaz ovlivňující vaši šťastnou budoucnost. "To si musí každej tím projít? Ne jenom my. Já se snad nikdy nevdám. S touhle bych zůstal třeba na věky. S někým jsem se seznámila. To vím, ta je můj typ. Tohle není tvůj typ, spíš můj. Ale kdeže. Jaká je? Tak mi o ní něco řekni? Je báječný..." Tento úplný závěr byl perfektní - vířící město plné zrozujících se i zanikajících vztahů. (09.11.2013)