Ďábelská svůdkyně

6,5/10 John Dahl je možno až priveľmi poctivý k divákom, dejom ich sprevádza doslova za ručičku a zahadzuje tak jeden z najväčších tromfov film-noir - moment prekvapenia a nečakaného dejového zvratu. Malým nedostatkom filmu sú kulisy - malomestské scenérie prelomu 80' a 90'-tych rokov nemajú potrebnú svojbytnosť, atmosféru a potenciál byť ďalšou, hoci nezúčastnenou, postavou - ale zodpovednosť za tento fakt sa sotva dá vyčítať Dahlovi. (09.05.2011)

Teda řeknu vám, že snad ještě nikdy v životě (a snad ani ve filmu) jsem neviděl arogantnější, nafoukanější, hnusnější, no prostě nesnesitelnější svini, než tuhle Bridget. Takový čůze rozpoltit šišku kalačem by byl záslužnej čin hodnej metálu. Takže uznávám, že od tý hérečky Fiorentinový to byl vlastně parádní hereckej výkon, i když u toho skřípu zubama. Zápletka je ale dost překombinovaná až krkolomná, herci film hází spíš do komedie než thrilleru (hlavně Pullman) a i když finále je docela dobrý, předchází mu strašná spousta vaty, která nemá moc tempo ani šťávu. Jako zástupce typický béčkový kriminálky z devadesátek vcelku uspokojivej biják, ale na druhou stranu po Red Rock West dost neuspokojivej diváckej zážitek. (18.12.2018)

Začátek filmu s dost nedůvěryhodnou scénkou ohledně předání peněž mě moc nenažhavil, ale po útěku hlavní hrdinky to začalo být docela zajímavé. To, jak manipulovala s muži...no na druhou stranu, Linda Fiorentino je pro mě všechno, jenom ne femme fatale, takže jsem se musel všem těm hlupákům docela smát. A přestože jsem málem zlomil hůl i nad ní, když po zpackaném telefonátu zůstávala hloupě dál na místě, překvapila mě nakonec opravdovou prohnaností a dobrým plánem. Jen škoda trochu useknutého závěru. I za občasný docela fungující humor lepší 3*. (03.09.2012)

Co na Johnu Dahlovi obdivuju, je verva, s jakou se pouští do dalších a dalších variací na klasické schémata filmu noir, a to přesto, že se mu ještě nikdy nepodařilo vytěžit ze své posedlosti něco lepšího než žánrové průměrky bez chuti a humoru. A John to zkouší dál - jenže cenu za vytrvalost filmová historie nemá... (16.12.2002)

Rejža, hudba, grády.¬         S ohledem na svoje druhové zařazení (krimi + thriller + drama) má snímek až neuvěřitelně se táhnoucí děj, jako by režisér neměl dostatečnou nápaditost. Chybí tomu prostě "grády" — třeba takové, jaké dovedl dávat i průměrnému scénáři USA režisér John Frankenheimer (Rok zbraní). V ostatních ohledech je to snímek podařený, vyzdvihl bych nápaditou hudbu obecně téměř neznámého skladatele italského původu z USA Josepha Vitarelliho. (31.01.2020)