Réžia:
Sergio CorbucciKamera:
Alejandro UlloaHrajú:
Franco Nero, Jack Palance, Tony Musante, Giovanna Ralli, Ángel Álvarez, Francisco Nieto, Eduardo Fajardo, Raf Baldassarre, Franco Giacobini, Simón Arriaga (viac)Obsahy(2)
Mexický baník Paco (Tony Musante) sa odváži postaviť tvrdému majiteľovi bane Alfonsovi Garciovi (Eduardo Fajardo), čo ho takmer stojí život. Pre revolučné nálady okolia sa Garcia rozhodne zveriť svoje striebro poľskému žoldnierovi Kowalskému (Franco Nero), aby ho dopravil cez hranicu do bezpečných Spojených štátov. Čiaru cez rozpočet však všetkým zainteresovaným stranám urobí bandita Riccioli (Jack Palance), ktorý dostane chuť konečne zbohatnúť. Chce sa zmocniť nielen vydolovaného striebra, ale aj majetku všetkých baníkov. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (77)
Zběsile zábavná jízda, kterou předznamenává už úvod s pitvořícími se klauny. Pitoreskní postavy v podobě polského nájemného pistolníka Kowalského, kudrnáče v obleku Curlyho či rozevlátého mexického bandity a revolucionáře Paca Romana a k tomu kulomety, granáty, děla a dokonce i letadlo. Corbucciho filmový mišmaš, kde jsou však jednotlivé ingredience smíchané do poživatelné omáčky na fazole. Companeros, kupředu, kupředu, kupředu a za krásu Giovanny Ralli ještě jednou! ()
Trochu netradiční avšak originálně pojatý moderní spaghetti western z doby mexické revoluce...Netypický především svojí strukturou, všemi těmi moderními stroji, zbraněmi, ve filmu vidíme např. i letadla...Tři hlavní role obsadili známí herci jako Franco Nero (Sergei Kowalski), Tony Musante (Paco Roman ) a Jack Palnce (Ricciolo). Každý z nich úplně jiný..Jeden polský žoldák slyšící jen na lowáky, druhý mexický horník, tak trochu střeštěnec, a třetí bandita, svině s typickým křižováním...První dva se dají dohromady a stojí proti třetímu, který proti nim dokonce poštve i armádu! Celkem příjemně se na film koukalo, ale přesto tomu něco chybělo. Dobré a zajímavější pasáže se navzájem střídaly s těmi méně dobrými, film byl ironicky humorný, tvrdý, akční, ale v některých siuacích i komický. Milovníci akce si přišli na své, ať už v úvodní scéně s kulometem (Corbucci ho měl vůbec nějak rád) nebo při úplném vysvlečení Jacka Palanceho či při náletech letadel, anebo úplně skoro na závěr, kdy mělo dojít k popravě dvou hlavních hrdinů, ale vše bylo opět trochu jinak. Samotný závěr muže proti muži včetně zvonícího Franca Nera byl jen třešnikou na dortu..Trochu jsem však čekal jiný konec, ale nápad to nebyl vůbec špatný.Co mě jen štvalo? Tak to, že právě těm dvěma hlavním hrdinům se tu nikdy nic vážnějšího nestalo ani nebyli nijak více v ohrožení, v zajetí atd. Vždycky tak nějak lehce propluli (i když se štěstím) a bez zkřivení jediného vlásku..Ani náznak nebyl, všude byl jeden nebo druhý, chtělo to prostě jen víc napětí, jiskry a právě toho ohrožení jedné nebo druhé strany..Ta druhá na tom byla v podstatě hůř a k tomu ještě zesměšněna..No, celkem tak za 3* (Od klasika Corbucciho jsem viděl lepší) a to i včetně hudebního doprovodu (lehce zapamatovatelný pískající song) od hudebního génia Ennia Morriconeho. ()
Předchůdce mnou ještě oblíbenějších Companeros bylo toto velké dílo. Už tohle je ovšem velice dobré, odlehčeně brané (Corbucci si zřejmě musel spravit chuť po Grande Silenzio), přesto ještě kapku jiné. Polák Franco je už víc tučňák, než málomluvný drsný hrdina s rakví, jde mu tu jen o prachy, pro což udělá bez nejmenších skrupulí cokoliv. Nezkušený vůdce revoluční (či jak tvrdí tradičně odvážná revolucí zapálená žena Columba, pouze zločinecké?) bandy Paco to bere moc vážně a hrdost a odhodlání ve vládu mexického lidu je hezká věc, ale neměla by se přehánět, takže ano, ale když existují Vascové… Kudrnatý Jack Palance coby křižující se šílenec je kreatura k nezaplacení, po kraji nám zuří revoluční boj (a Paco), letadla, bomby a neopomenutelný Fajardo, takže záporáků máme vícero a Sergej Kowalski nám předvede obdivuhodnou taktiku, kterak si ve víru ideály zaslepených revolucionářů solidně nahrabat. Hudba tradičně neokomentovatelná, souboj v aréně nezapomenutelný, konec překvapivě protahovaný a takovýto Franco bez kouska cti se jinde nevidí. A top scéna? Bitva mezi slepicemi. ()
Krásná over-the-top střílečka plná logických děr a anachronismů, jejíž největší slabinou je skutečnost, že prim v podžánru "brutální pozdní western z revoluční doby předválečného Mexika" drží dvojice o něco novějších naprosto geniálních filmů (od geniálních tvůrců) - The Wild Bunch a Duck, You Sucker. Jinak je to ale opravdu navýsost povedená taškařice. Franco Nero v dělostřelecké palbě ležérně skládá kulomet, pere se v hnoji mezi domácím zvířectvem, sprchuje se uprostřed pouště posledními povstaleckými zásobami pitné vody, hvízdá Chopina nebo sestřeluje letadlo jediným výstřelem. Za to všechno si nechává pořádně zaplatit a je při tom naprosto okouzlující. ()
Nero jako namistrovaný polský gringo, co sdílí šatník i barvu na vlasy s Terencem Hillem a škrtnout zápalku by dokázal i o dno napuštěného plaveckého bazénu, je sice těžce na prachy, ale v podstatě je hodný. Uhlazený kudrnáč Palance, co si nerad špiní ruce, se sice často křižuje, ale jeho poslání je být zlý od morku kostí až po kvítko na klopě. A bandita Musante? Ten jen vztekle kope Eliho Wallacha do kotníku.. Sympaticky cynické špagety s Morriconeho parmezánem, které v lehce odlehčeném duchu ukazují, že při revolučních aktivitách jde o peníze až v první řadě a že od idealismu je to někdy jen kousek na hřbitov. Někteří si možná v té záplavě obskurních postaviček vzpomenou i na Westrayův vtip z Konzultanta, proč se Ježíš nemohl narodit v Mexiku (protože tam nemohli najít tři mudrce a pannu).. P.S.: Předpokládám, že těžký kulomet často lehával vedle Corbucciho v ložnici namísto manželky.. ()
Galéria (63)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer
Zaujímavosti (2)
- Polák koupí na začátku filmu kulomet Hotchkiss M1914 s 24ranými nábojovými pásky, poté používá pistoli Astra 400 v ráži 9 mm Bergmann-Bayard. (HectorHagman)
- Tento film hned dvakrát citoval Quentin Tarantino ve svých dílech. Stejný hudební motiv od Ennia Morriconeho, jaký zazní v závěrečném souboji, použil ve filmu Kill Bill (2003), když se hlavní hrdinka prokopává ven z rakve. Trefu skrz karafiát v klopě a krev vyhrnuvší se z květu pak použil v Nespoutaném Djangovi (2012). (Pompeius)
Reklama