Grizzly

Keď mali v roku 1975 premiéru skvelé Čeľuste a stali sa mega-trhákom, priplávalo okamžite množstvo kópií. A prekvapivo nielen vodných. Grizzly dobehol len o rok neskôr, vzal scenár Čeľustí, jemne ho prekopal a trochu pomenil postavy, ale inak je to „klasika“: na scéne, kde ho nikto nečakal, sa šokujúco zjaví beštiálny zvierací útočník, po ktorom chce vyraziť skúsený muž zákona z danej komunity, ktorý to myslí dobre, ale narazí na odpor vyššie postavených, ktorí mu začnú hádzať polená pod nohy, lebo to ohrozuje ich komerčné/finančné záujmy (+ nesmú chýbať po krvi bažiace média, ktoré filmári zvyknú zobrazovať ešte negatívnejšie, než ústredného zvieracieho predátora). Bizarné je, že hoci grizly nie je prvú hodinu skoro vôbec vidieť (!), útoky na ľudí sú drsné, naturalistické a kruté. Výprava hlbokých lesov má i po desaťročiach niečo do seba a hlavný hrdina sa podobá na Hugha Laurieho, čiže fajn. Naopak, fajn nie je to, čo predchádza útokom – také monštrum by sa tak nenápadne a potichu pohybovalo len ťažko. Niekedy ako keby až doslova vyrástlo zo zeme behom sekundy pri svojej budúcej obeti (a zahrabávanie jednej z nich bolo wtf). Samotný grizly, ak sa vôbec raz za čas vyskytne v priamom zábere, je živý, čo oceňujem. Ale hoci medveďa pokladám za reálne nebezpečné zviera, ktoré by som absolútne v žiadnom prípade nechcel stretnúť v lese, nevnímam ho ako príliš vďačné, atraktívne pre horor (je len minimum filmov, v ktorých u mňa budil rešpekt - Na ostrie noža, Backcountry). Režisér o rok neskôr prišiel s pokusom o ultimátny zvierací ekologický horor (a opäť s „Hughom Lauriem“ v titulnej úlohe), ale Deň zvierat už bol béčko. Grizzly ani nie. (18.06.2019)

Pevně věřím, že ve své době byl tento film jistě velice oblíbený. Já ačkoliv mám zvířecí horory opravdu rád, jsem Grizzlyho viděl až dnes poprvé. Bylo mi docela jedno, že mnozí tvrdí jak se tvůrci nechali inspirovat Čelistmi – to snad každý druhý film se zvířecí tématikou v té době (a nejen tehdy). Jenomže po jeho zhlédnutí, musím konstatovat, že lidská blbost (a to především ta scénáristova) je opravdu neskutečná. Samotná pointa nebyla vůbec špatná, ale to za to provedení by si společně s režisérem Girdlerem zasloužili pořádně nafackovat. To si vážně mysleli, že jim tuhle jejich „pohádku“ někdo sežere? Na to že tvůrci často používají jiné druhy medvědů místo Grizzlyho, jsem si už zvykl. To není žádná novinka. Ale vymyslet si skoro čtyřmetrového medvěda, kterého jeho oběti neslyší, ani když se prodírá houštím půlmetru od nich – dokonce ho nevidí ani schovaného za malým vodopádem – tak to už bylo na pováženou. Přišlo mi, že snad všechny postavy v tomto filmu musely být nějak retardované, či mít potíže se sluchem a zrakem. Za to medvěd měl inteligenci samotného Einsteina. Nejen že se dokázal pohybovat tiše, urážel končetiny jedním máchnutím své tlapy, ale dokázal rafinovaně oblafnout snad všechny okolo sebe. 50% (14.04.2017)

V rozlehlých lesích jednoho amerického parku začíná řádit nebezpečný medvěd grizzly. Měří 4 metry (!), nejvíce mu chutnají bezbranné ženy, ale nepohrdne ani nevinným dítětem. Proti tomuto lidožravému zabijákovi vyrazí do boje místní šerif a zkušený lovec, sami ale netuší, do jakého nerovného boje se to pouští...! Dnes už skoro klasický snímek, kde se příroda spikne proti člověku. Ve většině záběrů potěší živý medvěd, osm mrtvých, trocha krve a několik vzduchem létajících končetin. To aranžování mrtvol na stromy jsem ale od toho medvěda moc nepochopil :) Jinak slušná oddychová jednohubka na páteční podvečer. (04.08.2010)

Chlupatá variace Čelistí, která však postrádá jejich sílu a filmařské kouzlo. A přestože tu všichni mluví o čtyřmetrovém monstru, vnitřnosti lepých turistek létají vzduchem a mizerné herečky ječí úplně stejně jako jejich kolegyně z béčkových filmů čtyřicátách let, Asmanova kamera zabírá méďu, který na mnoha záběrech vypadá neškodně jako Pů. (02.09.2010)

Přesto nebudu snímek „Grizzly“ hodnotit úplně negativně a dám mu průměr. Je to proto, že snímek má přece jen už čtyřicet let a zase tak moc strašně nezestárnul. Máte z něj pocit, že tvůrci, i když měli hodně omezené možnosti, dělali, co mohli, aby alespoň trochu toho napětí anebo nějakých dalších emocí, v divákovi probudili. A sem tam se jim to dokonce povedlo. Takže trochu z milosti dávám průměr. (01.06.2016)