Zlaté opojenie

No zadna pecka, ale verim ze soucasnemu/minulemu cloveku obzvlaste ceskemu cloveku musi byt sympaticke, jak americky hloupy liny Honza ke stesti prisel. Vsechno je jenom nahoda ;]] a kdyz je Chaplin uz ta celebrita, co na tom, ze je to docela skaredy devkar nejvetsiho kalibru a ma/mel priznanych nejakych 45 deti. Uricite udelal i lepsi veci nez toto. Hodina sest minut je na grotesku zoufale moc... (31.08.2005)

O filme písať priamo nebudem - načo nosiť zlato späť do zlatonosnej bane? No vyjadrím sa ku komentárom: najčastejšími výhradami sú: pomalé tempo, nuda, na časovo veľkej ploche prekvapivo málo gagov. K tempu: pravdou je, že stupeň rýchlosti dnešných kinotrhákov je v porovnaní so Zlatým opojením vysokorýchlostný. Žiaľ, príliš často takmer každý z dnešných, internetovými kritikami adorovaných kino-hitov, neposkytuje okrem závratného tempa vôbec nič. Je to len propaganda napĺňajúca heslo - dôležitý je pohyb, drajv, nasadenie a odvaha: potom sa na nejaké vedomosti môžeš vykašľať! K nude: nuž, každý sa nudí po svojom - ak niekoho Chaplin a jeho filmy nebavia, nuž prečo sa furt dookola na ne pozerajú? Tomuto naozaj nerozumiem - jedine teda, že v danom prípade ide o kultúrnych masochistov (to sú tí, čo vyhľadávajú umelecké diela aby po ich dôkladom prezretí či videní ich absolútne recenzentsky alebo len tak medzi rečou s kamošmi v bare zotreli). Nuž a k výhrade malého počtu gagov - osobne si myslím, že by stačil jeden kultový, no The Gold Rush ich ponúka hneď niekoľko - kuracia halucinácia, tanec so psom uviazaným na opasku-šnúre, balansovanie domčeka nad priepasťou, odhazovanie snehu. A tie sú tak kultové, že, ako spomína farfalla sa v 80. rokoch púšťali ako samostatné minigrotesky v rámci programu "Komik a jeho svet". (02.09.2015)

Pokud se na začátku filmu ozvou melancholické smyčce a vypravěčův hlas, oboje dvoje patří Charliemu Chaplinovi a vám se dostala do ruky jím upravená a ozvučená verze z r. 1942. I když spoustu času ztratil film pochopitelně na titulcích, jde o zkrácenou verzi, ve které přijdete o pár scén, včetně konce, takového, jaký má prostě být. Komentovaná groteska také ztrácí část svého kouzla, už třeba vnucuje pohled vypravěče. Nevím, proč se k něčemu takovému Charlie rozhodl, každopádně mé hodnocení je za verzi původní, němou. Té nechybí absolutně nic a Chaplin znovu dokazuje, proč v mých očích překonává své jinak výtečné kolegy. Je to právě za momenty, které humorné být nemají, a které tvoří velkou část jeho filmů i osobnosti. PS: Pro onu "director's cut" si 1*-2** odečtěte. (18.05.2007)

Zlaté opojení mi přineslo víc melancholie než smíchu a já zkrátka od Chaplina očekávám mnohem víc zábavy. V podstatě mne pobavil snad jen dezorientovaný Tulák, kterak si v buřince a s hůlčičkou si vykračoval po horách, dále scéna s odklízením sněhu, houskový tanec a samozřejmě ekvilibristika v domě nad propastí. Jinak jsem bystře odhalil příliš velký prostor pro nudu. (04.01.2016)

O vaření boty, přeludu slepice, tančících houskách nebo houpající se boudě je zbytečné hovořit :). Pobavil mě ještě okamžik, kdy je chlap z boudy vyexpedován prostě tak, že se otevřou dveře a ven ho vyfoukne, zaujal mě moment zpívajících lidí na nový rok, který je vlastně velmi smutný (delší záběr na tvář postarší prostitutky). Plus masová scéna s prospektory, plahočími se na Chilkootský průsmyk ... hm ... toto natočit v roce 1925 - respekt! Taky si vybavuju dokument, ve kterém popisovali, jak bylo původní chaplinovou vizí, aby slepice běhala po skutečné zasněžené krajině, ale bylo to prý natolik náročné, že od toho upustili (zbylo z toho jen pár záběrů). (08.12.2013)