Svetlá veľkomesta

Kultovní scény odhalovaní pomníku a místa kde slepá dívka prodává květiny, pátrači po filmových lokacích bohužel nenajdou, byly natočeny ve studiu Charlie Chaplina s adresou Chaplin Studios, 1416 N. La Brea Avenue, Hollywood. Najdou například milionářův dům, je to vlastně činžovní dům, Town House na rohu Avenue Avenue a Wilshire Boulevard - nedaleko od ostatních lokací v centru Los Angeles. A místa kudy se projížděly autem je reálné  Los Angeles. (28.07.2020)

Světla velkoměsta jsou výbornou groteskou z dob němé éry, která je doopravdy trošku zastíněná. Je to škoda, protože mi to příjde jako jedno z nejlepších děl, ale přeci jen chci dát pouze tři hvězdičky, protože tohle období mí moc neříká a docela se u toho nudím. I když vím, že jsou to opravdu díla. Ale pokud má tohle období někdo rád, vřele doporučuji! (06.09.2008)

Po seznámení s Keatonem mě ta Chaplinova díla příliš neuspokojují, i zde na mě film plně nezapůsobil - malá kadence gagů, někdy až příliš prvoplánových a nedotažených, natahovaných (pády do řeky), samozřejmě se zde našly i světla místa a především ona romance je tak krásně hořká - tragikomický rozměr Chaplinova díla rozhodně kvituji a jedině díky němu dávám nadprůměrné hodnocení. (20.04.2012)

Přepsáno v listopadu 2019. Film Světla velkoměsta je velkolepé představení energií nabitého cirkusového klauna. Charlie Chaplin se tvrdošíjně postavil nástupu mluveného filmu usilovnou prací, zdokonalil a s důmyslnou pečlivostí pozměnil svá vlastní dřívější estrádní vystoupení i melodramatické toky pro záchvěvy emocí, aby sám sobě dokázal, že je stále schopen dosáhnout filmového úspěchu s pantomimickou zběsilostí cirkusového klauna. A Charlie Chaplin sklidil zasloužený potlesk. Cirkusový klaun je stále sarkasticky kousavý, přesto sociální kontrasty slouží především k efektnímu nasvícení jevištního parketu a k citovému zdůraznění shledání pro úplný závěr doznění. Cirkusový klaun je v dobré fyzické kondici, předkládá rozpustilost ve složených obrazcích dokonalé koordinace a taneční choreografie čar pohybů. Ta artistická zvukomalebnost našla estetický soulad řádu, vynalézavost s přizpůsobivostí jsou vhodnými společníky k dosažení stavu upřímné radosti ze života. Cirkusový klaun se vyznává z přebytku něhy a rozdává rozkvetlé košíky z lásky. Středem rozvášněně žádostivých hrátek je Charlie, toulající se nerozvážně v životních touhách. Je nuzným básníkem na bujarých hostinách smetánky, je i nestandardním manuálním pracovníkem, je soucitným dobrodincem, je ušlechtilým ochráncem a rozněžnělým romantikem. Cirkusový klaun se odrazil ke svému životnímu výkonu a v soustředěném transu předvádí dokonalé tvary piruet a poetické zákruty pocitů. Důležitou postavou je mladá květinářka (zajímavá Virginia Cherrill), slepá dívka s křehkým úsměvem čisté nevinnosti. Romantické vzplanutí ctí povznášející romantické ideály a nevznáší žádné osobní nároky. Radost ze života je odzbrojující. Významně kontrastní postavou je bohatec (zajímavý Harry Myers), čerstvě opuštěný nevěrnou manželkou. Alkoholické zatmění mysli je bezstarostně otevřené a vděčné svému zachránci života, leč střízlivost si potrpí na důstojné ceremoniály a třídní realitu. Z dalších rolí: stará a dobrotivá babička slepé dívky (Florence Lee), spolehlivý sluha bohatého pána James (Al Ernest Garcia), Charlieho urputný protivník za boxerskou slávou (Hank Mann), ctihodně důstojný starosta města v řečnickém projevu (Henry Bergman), párek loupeživých zlodějů (Joe Van Meter a Albert Austin, též v roli metaře a Charlieho spolupracovníka), chviličku vítězství užívající si boxer (Tony Stabenau), neúčinně pověrčivý černošský rohovník (Victor Alexander), s Charliem nespokojený vedoucí metařů (James Donnelly). původní Charlieho soupeř za boxerskou odměnou (Eddie McAuliffe), či trpělivý rozhodčí boxerského zápasu (Eddie Baker). Světla velkoměsta jsou k dokonalosti dovedným estrádním výstupem cirkusového klauna v choreografické souhře pohybu, v neutuchající touze po životě a také v něžnosti překypující melancholické poezii života. Obdivuhodný filmový výtvor v klaunské neposednosti snění! (30.07.2010)

Proč tyhle klasiky za mého mlada nepouštěli celé a místo toho z nich vykuchávali veselé scénky do Komika a jeho světa, je mi zpětně záhadou. Vždyť naivně prvoplánové kritiky ošklivých kapitalistů je tam až nad hlavu! Zasmál jsem se (asi čtyřikrát), i oči mi zvlhly (na konci). Mezitím jsem měl na tváři přiblblý spokojený úsměv z čiré rozkoše nad tím, jak ten mrňous dokázal dotáhnout žánr k dokonalosti. (31.05.2010)