Drákula roku 72´

Údajně nejhorší film v sérii o Draculovy, já bych s tím možná i souhlasil, nicméně nejvíce mě štval ten feeling 70 let. Jistě v té době to bylo asi normální ale mě doslova sraly ty hipísáci. Ale tohle nebylo pro mě to nejhorší, to nejhorší z celého filmu přišlo hned v prvních minutách. A to smrt Drakuli takhle debilní a odfláklou smrt jsem hodně dlouho neviděl a navíc jsem jí nečekal od Hammeru. Poté si film sice zlepší ale nejedná se o nic nového, Drakulu vyvolá jeho pra-pra vnuk Johny Alucard, no a tak se film rozjede aby skončil a já na něj po čase zapoměl. Je škoda že tu je plno scén tak odlfáklých a přestu tu jsou věci které byly příjemné, třeba herci kteří byly sympatičtí, jen škoda že Lee nedostal tolik prostoru a i atmosféra v pár scénách ujde a ten ceremoniál na oživení Drakuly byl fajn. (13.12.2012)

Měl jsem poněkud obavy, jak dopadne přenesení drakulovského filmu do současnosti. Přeci jen filmy z 50. a 60.let s Ch.Lee mají své kouzlo. Příběh lze rozdělit na tři části - kytarový večírek, obřad a lov. Kupodivu drží pohromadě, byť gotické scény - obřad, kostel, hřbitov, souboj, ale i úvod z roku 1872 - patří k tomu nejlepšímu. Psychadelická veselice hippies je vhodně doplněna hudbou M.Vickerse, která vytváří patřičně strašidelnou atmosféru. Ch.Lee ve svých upírských rolích nepředstavuje žádný umělecký koncert, ale jeho temné charisma je jedinečné - ostře řezané rysy, krvavé oči, uhrančivý pohled, pramínek krve okolo úst a vysoká postava zahalená v plášť. To P.Cushing je opravdovým Hercem, sledovat jej je radost. Každý pán má ode mne * a film 3* = 5*. Hammer mě nezklamal a zrození Draculy jsem si vyloženě užil. (29.08.2011)

Hammer. Dracula A. D. 1972 aneb Dracula ve swingujícím Londýně plným otrhaných hipíků. Prazvláštní hybrid, který se mi svou úchylností dost líbil, přestože je třeba si přiznat, že kvalit dosahuje pramalých. Hudba na začátku jak z westernu a po zbytek filmu není o mnoho lepší, dobovej popík není můj cup of tea, a třebaže podobné melodie kazily i filmy s Jamesem Bondem z té doby, tam mi vadily daleko méně než tady, nějak se to k Draculovi nehodilo. Lee odehrál svůj démonický standard, ale opět byl trestuhodně málo využitej, Cushing zastínil všechny a všechno, jenže už bylo znát, že není nejmladší a omezil své výrazy na jediný - "ustaraný". Johnny Alucard (jak nápaditá přezdívka, ale jednou už tu byla - Son of Dracula, 1943) je ohavně slizký a skončí zábavně. Zato kočičky, ty tu stály za to, jedna vedle druhé, jak samotná Jessica Van Helsingová, tak hlavně Laura (Caroline Munroová), a když si odmyslím jejich bujné porosty v podpaží a tak různě, tálo by asi za to se na chvilku do té odvázané doby podívat. Scénář je samozřejmě slaboučký a děj prostinký, je to celé vlastně příjemně jednoduché, ale rychle to uteče a nudit to nestihne. A zdálo se mi to, nebo tam Coca-Cola měla zaplacenej dokonce i product placement? (09.12.2014)

Je to jeden ze dvou filmů s Christopherem Lee v roli starého dobrého hraběte, které u nás vyšly na DVD, a tak jsem se příliš nerozhodoval, jestli ho chci, a jen jsem doufal, že k jeho vychutnání nebude zapotřebí znát těch šest (pět?) předchozích. Nebylo. Vlastně by asi byla zbytečná i sebemenší znalost předlohy, protože Drákula roku 72 je něco tak zvláštního, že je lepší na Brama Stokera nemyslet. Začíná v roce 1872 působivou smrtí Drákuly a Van Helsinga a po pohřbu se střihem na tryskové letadlo přesune o sto let vpřed na večírek zhýralé britské mládeže, který vypadá jako něco, co se Stanleymu Kubrickovi nevešlo do Mechanického pomeranče. Později se policií rozehnaní teenageři z nudy rozhodnou vyvolávat mocnosti pekelné, vůdce party Johnny Alucard (mazaná přesmyčka, ale Van Helsing ji pomocí metody jako z první třídy základní školy odhalí) konečně přivede k životu svého ostrozubého dědečka, Christopher Lee si začne pochutnávat, Scotland Yard rozjede vyšetřování, Van Helsing v podání Petera Cushinga naleští stříbrný nůž a připraví si svěcenou vodu a jeho vnučka se postupně zbaví zbytečných kusů oblečení. Je to dobrý a zábavný film. Vlastně ani moc nevadí, že Drákula paradoxně nedostal příliš prostoru, protože pořád se děje něco zajímavého, napínavého, čas od času i vtipného (souboj Drákuly a Van Helsinga podbarvený groovy soundtrackem, to je jedna z věcí, které se vám budou buď líbit, nebo ne, jiná možnost není)... A nuda takřka neexistuje. (04.09.2015)

Film, který byl opravdu velmi jemně inspirován skutečnými událostmi, patří v Draculovské sérii k těm lepším. Hodně mě bavilo zasazení celého příběhu do sedmdesátých let. Moderní hudba tomu dodávala spíše punc nějaké dobové detektivky, než hororu, ale vůbec to nevadilo. Cushing si zopakoval svou tradiční roli Van Helsinga a posléze i jeho vnuka. Nutno podotknout, že i v 60 letech má pořád na to zničit samotného hraběte Drákulu. Psychedelická pářka na začátku byla docela zábavná, ale následující rituál vzkříšení, to bylo teprve něco. Naprosto strhující scéna a asi nejlepší scéna ve filmu. Dost mě pobavila "složitá vědecká metoda", kterou Van Helsing přišel na to, že Alucard rovná se Dracula pozpátku:-) (25.07.2008)