Mais ne nous délivrez pas du mal

Horor nikoliv, spíš psychologické drama. Ale celkem dobré a s trefnou výpovědní hodnotou. Dvě náctileté kamarádky to v katolické škole nebaví, a tak si užívají prázdnin, při nichž naplno vypouštějí své démony. Spalují stohy slámy, vraždí kanárky a neustále provokují chlapy. Obě se pak strašně diví, že je většina z nich chce znásilnit. Samozřejmě dojde k nejhoršímu, a odtud už cesta zpátky nevede... Snímek plyne dost pomalu, diváka spíš dráždí, než napíná. Jenže já byl tentokrát asi netrpělivý, jelikož jsem se v půlce filmu přistihnul, jak začínám sondovat po "nákupu" dalšího filmu. Závěrečná recitace byla ale skvostná. (10.10.2013)

Spíše než o horor jde o sociální drama. Film i po letech neztrácí nic na své výpovědi, dnes by byl natočen s obtížemi. Některé scény by určitě byly napadeny ochránci zvířat anebo náboženskými fanatiky. Obě dívky vypadají velice mladě, zvláště představitelka Lore, ale film se natáčel v průběhu dvou let, a herečkám již bylo dvacet a jednadvacet let. Představitelka Anne Jeanne Goupil se vdala za režiséra tohoto filmu a vytvořila několik dalších hlavních rolí v jeho filmech. Naopak Lore - Catherine Wagener zahrála neúspěšně několik úloh v erotických filmech a zemřela v zapomnění a chudobě v padesáti osmi letech. I při svém uvedení byl film ve Francii částečně zakázán, i když nahota ve filmu není vůbec okázalá, ale decentní, ale celkové vyznění chování mladistvých dívek bylo pro tehdejší společnost nepřijatelné. (21.04.2024)

Poněkud brutálnější verze Sedmikrásek V.Chytilové. Dvě děvky, pardon, dívky, se rozhodnou páchat zlo (tedy býti zkažené). Není zde zdůrazněno, jako v Sedmikráskách, je-li důvodem celková zkaženost světa. Lore je spíše ve vleku Anne, která škodí lidem snad z čiré radosti. Lore je o krok zpátky, má obavy, není si jista, zda veškeré jejich konání je správné. Dojde-li však na činy, pak se Anne plně vyrovná. Hra s muži končívá téměř na hranici znásilnění (což by jim jistě nejeden divák přál), a když jde opravdu do tuhého, pak hra končí a nastupuje skutečné ZLO. Film nešetří nahotou a smyslnými scénami, které však již v době internetu prošpikovaného pornografií nemají tu původní sílu. I když se muži dostávají do rolí obětí, netřeba jich příliš litovat, jelikož si za své jednání mohou sami. Nejděsivější momenty snímku tak představují mučení kotěte a vraždění ptáků - pohled na umírajícího kanárka by dnes ochránci zvířat asi nevydýchali. Původně jsem čekal satanský horror, ale jedná se o sociální drama, o výpověď o světě, ve kterém žijeme. Byť je film místy mírně napínavý, tak žánr horror nemá v charakteristice snímku co pohledávat. Horrorového zde nakonec není nic. Některé scény jsou lehce předvídatelné - např. noční plavba na loďce po vykonání obřadu stejně, jako závěr, ke kterému vše nevyhnutelně spěje. Očekávaný konec potěšil. (26.09.2013)

Ze začátku to byla jen nevinná hra, opravdu nevinná hra, dvou nejlepších sotva plnoletých nudicích se kamarádek, pocházejících z velmi dobře situovaných rodin, která ale časem přerostla až v chorobnou nenávist a páchání všemožného zla, ten pomalý ale efektivní sestup obou hlavních protagonistek do říše zla-odkud už asi není návratu, tu byl velmi dobře nastíněn. Rouhání, zakázané touhy a vzrušení, upsání se Satanovi a jiné zlomyslnosti, jako dráždění a provokování starších frustrovaných mužů, svatokrádeže, bezdůvodné mučení a zabíjení ptáků, žhářství a nakonec i vraždy...Tohle nemohlo skončit dobře...Obě mladé dívky byli přinejmenším roztomilé, spíš než horor, tak drama (se sociálně kritickým podtextem, a kritizující zároveň i katolickou církev), ano finální scéna je vskutku dokonalá, nezapomenutelná a zároveň i dost znepokojující. Místy děsivé, dnes už spíše k pousmání, ale dobrý (odvážný a výstřední) film to určitě ve své době byl a stále ještě je. Vyzdvihl bych ještě nádhernou kameru, při které jsem měl občas pocit že sleduji nějaký dokumentární film. Film byl prý francouzskými kontrolními úřady cenzurován, ale divák ho mohl vidět na filmovém festivalu v Cannes v roce 1971. Na DVD film vyšel v roce 2006 u společnosti Mondo Macabro. (11.12.2011)

"Pod sukýnkou rohatý, Chytilová čumí... na tyhle dvě okatý. Jsou down, škodit umí." Dvě růžové broskvičky, které na nás zpod sukýnek vystrkuje samotný ďábel. Anne je jasná, v jejích očích to zlo i probleskuje, ale Lore? Tak sladká a nevinná? Tvářička andílka, ale své tělo používá jako zbraň. Koketování až na hranici znásilnění (zajímavý adrenalinový sport) a sněhobílé kalhotky jako rudý hadr na býka, zde starého vola, pasáka krav. Omlouvám se oběma Sedmikráskám Věry Chytilové, že jsem je kdysi považoval za zkažené a zlomyslné spratky. Kdepak. Světice to byly! Nanejvýš byly jen "maličko down". Zato tyhle dvě francouzské dívenky, to je úplně jiný level. Od satanské mše, přes mordování ptáčků a žhářství až po zabití člověka, to už je páchání zla na plný úvazek. Můj ty smutku, a přece mi jich bylo TAK líto! Navzdory své naprosté zparchantělosti byly jen v hloubi duše zoufalé a toužící po citu. A co že to vlastně bylo? Prý horor? Ani omylem. Že by sociální drama? Obžaloba šosácké a smrtelně nudné společnosti, všechna ta tíseň z dospívání a obavy z kyselého dospělého života, ubíjejícího a odporně sladkého, jak zápach tlející mrtvoly, ukryté pod stolem při svatební hostině? Nebo jen režisérovo vyznání vlastní víry - krvavá olejomalba na mladou a zpocenou kůži? Možná. Ať tak či tak, je to brutálně živočišná zábava. Radostná a svěží jako jízda na kole z kopce, bez šlapání, se široce roztaženýma nohama, kdy vítr fouká pod sukýnku a milosrdně vysouší zvlhlý rozkrok. Kapky potu smrtelného strachu z nudy a nicoty versus důvěrné holčičí špitání po večerce pod peřinou. Jako v životě - každému, co jeho jest. Anne a Lore si ve finále zvolily cestu absolutní svobody a nechaly své city vzplanout. Obrazně i doslova... (19.02.2014)