Nezvaný host

Absolvenský snímek, který stál absolventa absolutorium. Ani se nechce věřit, že byl scénář sepsán už dva roky před invazí. Otázkou je, jak by byl přijat veřejností, kdyby k invazi nedošlo. Patrně by zapadl jako běžný absolvenský film. A když odhlédneme od podobnosti s chování nepozvaných nehostů, objeví se přesný obraz toho, jak se s takovými nezvanými hosty vyrovnáváme my. Po prvotním prostestu následuje nedobrovolné přijetí, které se postupně mění v odevzdanou rezignaci až po souznění s okupantem. (09.02.2015)

Ezopova bajka, která má jako všechny bajky smysl a dopad jedině, když posluchač (divák) ví, na co bajka naráží, co zesměšňuje a co převádí do metaforické podoby. I v tomto případě dost nelogický příběh obsazení jednoho paneláku i konkrétně jednoho bytu nevítaným "hostem", se stane logickým jedině když se spojí s okupací Československa v roce 1968. Invazi sice provedla vojska pěti socialistických zemí Varšavské smlouvy, oprávněně se však tento vpád přičítá Rusku a Rusům pro jejich hlavní roli a účast v tzv. operaci "Dunaj". Takto zasvěcený divák pak již jednoduše spojí panelák s Československem a "hosta" s ruským vojákem. Stejně jako v anekdotách o národech autor filmu hyperbolizoval jednotlivé rysy okupanta, až vznikla snadno identifikovatelná postava typického Rusa. Je to tedy větší zcela nekultivovaný, nenáročný, spíše primitivní chlap s lupy ve vlasech a nezbytnou lahví vodky, který nevyleze z holinek a má na ruce dvoje hodinky (ta móda se táhne ještě z druhé světové války – viz slavný případ vyretušování druhých hodinek vojákovi, který vztyčil sovětskou vlajku nad Berlínem – bod 11, http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotomanipulace ). Krátce řečeno s Rusem je vše jasné. Máme tu však i druhou stranu, která v obecném smyslu představuje proces normalizace a lidskou přizpůsobivost v podmínkách nevyhnutelné přesily. Film mi připomněl povídku "Druhá invaze Marťanů" z antologie "Pozemšťané a mimozemšťané", ve které Strugačtí ve sci-fi kulisách a s neobyčejně lehkým humorem popsali proces normalizace, a to ještě v roce 1967. Invaze Marťanů jim tu posloužila pouze jako pozadí pro vykreslení psychologie přizpůsobivosti, kdy se lidé postupně nejen smiřují s tím, co nejsou schopni nebo ochotni změnit, ale dokonce časem nacházejí i určité plusy v situaci, ve které se ocitli, ba co více, začnou se v ní zabydlovat a těžit z ní. Člověk je zkrátka nejpřizpůsobivější bytost, která přežije totalitu i anarchii, což je samozřejmě dobře, mínusem však je, že přežití za každou cenu lidem ovlivňuje nebo rovnou kazí charakter, stejně jako pocit přesily a beztrestnosti. (13.06.2012)

"Žánr" podobenství byl živnou půdou českého filmu šedesátých let a reprezentuje typ snímků, který se bohužel z pozdější kinematografie téměř vytratil (že mu normalizace nepřála, je pochopitelné - a nikoli náhodou se ho nepříliš úspěšně pokoušeli v devadesátých letech křísit právě představitelé nové vlny jako Chytilová nebo Němec). Přitom škála projevů podobenství se pohybovala v poměrně širokém rozpětí od jemných náznaků ("zatuhlost" v Passerové Intimním osvětlení, metafora hasičského bálu v Hoří, má panenko), přes poměrně komplikované alegorie (pro mě vůbec nepřekonatelné O slavnosti a hostech) a avantgardní bizarnosti (žroutství Sedmikrásek) až po poměrně frapantní, sevřené výpovědi o dané době (Juráčkova Postava k podpírání či Švankmajerova Zahrada). Nezvaný host představuje pomyslné vyvrcholení těchto tendencí, které už snad ani nemůže hovořit jasněji: do soukromí bytu jednoho páru se nedovoleně vetře cizinec, jehož úkolem je dohlížet a podávat hlášení na neidentifikované "ústředí". Oba partneři jeho přítomnost nejprve odmítají, ale záhy si na přítomnost dohledu zvyknou a na ústředí posléze volají i sami, protože si uvědomí, že "mohli skončit daleko hůř". Samotný princip výměny svobody za pohodlí iluze zachování běžného života je velmi prozíravou metaforou pro nastupující normalizaci. Natolik prozíravou, že je jasné, proč nemohl nadějný Venclík dále točit. Filmařsky Nezvaný host celkem odpovídá studentskému snímku (úvodní dialogy prozrazují určitou nezkušenost), ale těžiště snímku je jinde, jak jsem shrnul výše, proto si dovolím hodnocení malinko nadsadit. (08.05.2017)

Zvláštní, taková nevinná jednoduchá anekdotka, které by si v dnešní době ani nikdo nevšiml, byla jen díky tomu, že byla natočena po srpnu 68, zakázána a každý v tom i dnes vidí buhvíjaké podobenství. Přitom, kdyby toto natočil někdo dnes, stěží by si toho někdo všiml. Přitom jde fakticky jen o malou, drobnou grotesku, která mě ale už po deseti minutách přišla vyčerpaná a né moc vtipná, tak nevím, asi odmítám připustit, že jde o něco významného, a vidím v tom pouze lehké, školní cvičení, na které jsem se skoro nevydržel dívat. (25.12.2012)

4* Na rozdíl od mnohých jiných tenhle film musel jít do trezoru, protože ta alegorie je znát na každém kousku a režisér musel tušit, že s ním budou problémy. Za tu odvahu by si plný počet hvězd zasloužil, ale ten studentský rukopis je znát. Docela by mě zajímalo, zda se vůbec stihl ještě odvysílat, ale to nejspíš až po revoluci. Přesto je to krásný důkaz doby minulé a nevím, zda by ho dnešní mládež ještě pochopila. Tenhle satirický středometrážní snímek si můžete přehrát a vychutnat poctivý absurdní příběh. Doporučuji. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 0 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.09.2017)