Hnüs

Akademicky bych kariéru Mötley Crüe označil jako bouřivou nebo kontroverzní. Ale kdo viděl The Dirt už ví, že to byly naprostý hovada. Ovšem ta chemie, která byla mezi herci, vede k výbornému filmu. Nechyběly emocemi nabité scény, ani srandovní prasárny všeho druhu. Jo a dámy feministky, radši si pusťte něco jinýho. (18.06.2019)

O co lepší je bezstarostná našlapaná úvodní polovina "fuck life, fuck us, fuck everybody", o to horší je sentimentální druhá, kdy nastává jakože krutá srážka s realitou života na dluh. Dokud má jackassácký Tremaine točit nevázané eskapády prolamující čtvrtou stěnu v alkoholickém drogovém sexuálním rauši, tak to energicky šlape jedna báseň. Jakmile má v útržcích pokrýt s vážnou tváří (a pod producentským přísným okem kapely samotné) bezmála dekádu osobních tragédií bez jasného cíle nad rámec "dieselovské rodiny", tak se mu to rozpadá pod rukama. Což je škoda, protože zpočátku to šlape neskutečně dobře. Každopádně hned několik scén (především "den na turné" a opalovačka s Ozzákem) má na rozdíl od filmu samotného parametry nezapomenutelnosti, kdy za deset dvacet let budete vzpomínat, ty vole, taková ta scéna, co si ji živě vybavuju, z jakého jen je filmu? (08.10.2020)

Chtěl bych napsat pár laskavých slov o filmu THE DIRT. Ne, není dobrý. Ale ruku na srdce, vážně si myslíte, že film o MÖTLEY CRÜE, který navíc vznikl v produkci kapely a podle knih všech čtyř členů může být dobrý? Výsledkem je vlastně taková glam metalová Bohemian Rhapsody pajcnutá Vlkem z Wall Street, film o tom, že ať bylo, co bylo, kapela je hlavně rodina. Oproti Bohemian Rhapsody se tam trochu víc smilní, squirtuje, šňupe koks z prdelek, střílí herák, běhá bez kalhot, demolují pokoje, líže moč u bazénu, ukazují řitě na veřejnosti... Takže hlavní první polovina je fun a zjevení Madmana ze země Oz patří k vrcholům. Ve druhé už to posmrkává dojetím a je to přesně tak přesvědčivý, jako když drama o smrti dítěte natáčí výhradní režisér vidláckých srandiček Jackass. Oscara to asi nedostane, i když je to líp nastříhaný než Bohemka a paruky to má stejně směšný. Že jsou MÖTLEY CRÜE dobrá kapela vás to taky nepřesvědčí. Ale že glam byla hovězí mutace metalu a tahle čtyřka to autenticky cejtila, tomu se věřit dá. God Bless the Children of the Beast! (26.03.2019)

Další hudební snímek. Přijde mi, že se s nima teď nějak roztrhl pytel ale rozhodně mi to nevadí. Rád koukám, na začátky kapel toho jak se dostali ke slávě a taky i k prohře. Každý život rockové hvězdy je nějak zajímavý. Buď jsou to drogy, chlast, děvky a nebo ještě něco horšího. To samozřejmě přináší i věci, které nejsou moc super a nemáte z nich absolutně žádný požitek ale spíš trauma. Mötley Crüe je kapela u které můžu říct, ze jí znám ale fanouškem jsem asi tak velkých, že bych ze všech jejich desek udělal jedno. Taková best of je pro mě asi nejposlouchanější albem protože jsou tam ty top hity a ty ostatní absolutně neznám. Ale jejich počin a vůbec jejich svět je zajímavý a jsem rád, že se nám tímto snímkem svěřili a Netflix to vzal zase po svém a je tam všechno co asi jejich život v průřezu obsahoval. Rychlá jízda je to a těch 107 minut zmizí jak lajna koksu v nosu každého člena kapely. Jeff Tremaine si konečně zarežíroval něco pořádného a né je vtípky s Jackass a myslím, že si to užil. Spokojenost 75% (08.04.2019)

O tolik, co mě zlamali nedávní Queen mě Mötley zase překvapili. Film je postavenej přesně naopak. Je tu explicitní nahota, excesy a večírky, žádný "nechceme pošpinit něčí odkaz" přetvářky. Divně filmově vyumělkovaných je pouze posledních 10 minut filmu, Bohemian Rhapsody byl natočenej tak, aby šel lidem na ruku celou dobu a za těch posledních 10 minut (ztvárnění Wembley) si u mě poskočil o hvězdu výš. Tady jsou to ale prostě poctivý 4 hvězdy bez kompromisů. (05.04.2019)