Dôkaz

Matematiku a fyziku jsem vždy nenáviděl a nezmění se to ani po shlédnutí Důkazu. Nicméně tady to ani není tolik o matice, jako o lásce, šílenství a rodinných vztazích. Gwyneth Paltrow nepatří k mým oblíbeným herečkám a jsem toho názoru, že tahle role byla psána pro někoho jiného. I přes snahu a nadprůměrný výkon sdílím názor, že s někým jiným by byl film ještě o pár procent lepší. Takhle je to "jen" za 80%. (22.07.2013)

Gwyneth jako dcera geniálního matematika, která zdědila nadání po otci a otázka je, zda ho i nepřekonala, hraje tuhle zmatenou a nejistou dívku zatraceně dobře. Otcovo šílenství jí uvádí ve zmatek, takže tím, že myslí na cosi vyššího, než ostatní lidi, chvílemi neví, jestli je to všechno skutečně jen její dílo a navíc, jestli nemoc nezdědila i ona. Já v tom filmu viděla jen Gwyneth a i když jí Hopkins celkem dobře přihrával, ona je hlavním kladem filmu, který mě jinak zase tak moc nezaujal. (11.01.2009)

Wow. No tak toto bolo .. wow. V živote by som si nebol pomyslel, že herečka ktorá ma ohúri svojím hereckým výkonom bude práve Gwineth Paltrow a to ešte v úlohe šialenej dcéry matematického nemenej šialeného génia, kde po celí čas na niekoho vrieska a pritom je tak milá, že by som ju najradšej objal aby sa ukľudnila. Herecký výkon Anthonyho Hopkinsa je potom prinajmenšom zadosťučinením za jeho trápny a bezvýznamný výstup v Alexandrovi. A čo Jake Gyllenhaal? Tak tento herec má inak dobrý vkus pri výbere svojich úloh (Donnie Darko, Jarhead). Proste toto je film so skvelím scenárom, super hercami, fantastickou réžiou a presne pasujúcou hudbou. Čo viac si človek môže priať. (27.02.2006)

Křehká hranice mezi genialitou a šílenstvím se v otci i dceři pravidelně stěhovala a stejně tak stěhovavé bylo i moje přesvědčení, co ke komu víc patří. A pak jsem pochopila, že to vlastně není tak důležité, protože "důkazy" jako úcta, důvěra a láska jsou pro život podstatnější než ty matematické a Gwyneth, o které si opakovaně říkám, že ji nemusím a opakovaně se mi v něčem líbí, mi k tomu pomohla. (13.02.2006)

S Auburnovým Důkazem jsem se nejprve seznámila v Městských divadlech pražských, kde na scéně Rokoka zářila Veronika Kubařová a Oldřich Vízner. Hra se hrála pět let (2011 - 2016), nicméně film je samozřejmě výraznější trvalkou, ke které se můžeme vracet kdykoli. Je okouzlující sledovat dramatickou stavbu textu, jak si s ní poradil Madden a Paltrow, kteří se již přesvědčili o vzájemné kompatibilitě při Zamilovaném Shakespearu. Téma je nosné samo o sobě, dialogy mají nápad a tempo. Z divadelních textů, které zpracoval i Hollywood, patří Důkaz mezi ty lepší. Stojí určitě za pozornost. (29.10.2016)