Aristokratka vo vare

První díl jsem neviděl, ale pokud byl stejně zábavný jako dvojka, asi se podívám. Většinou jsem vůči českým komediím až zaujatě kritický, tady si to ale odpustím. Z postav mi seděli i ti, které normálně nemusím (Dyková, Liška), a jediný, kdo mi vyloženě vadil (ale jen kromě posledních pěti minut), byla Lewandowská. Prostředí zámku není nijak originální, ale pořád lepší, než garsonka v paneláku. (21.04.2024)

Pane bože, kde jen začít? Možná tím, že původní Aristokratka byla podle mě lepší. Nebyla skvělá, ale aspoň se na ní dalo dívat. Tento film je ve všech ohledech stejný jako ten předchozí, ale aspoň pětkrát horší. Humor je v tomto filmu k nevydržení, scénář vás neustále bombarduje trapnými vtipy a hláškami, někomu vtipné určitě připadat budou, ale mě rozhodně ne, ze celý film jsem se upřímně zasmál jenom třikrát. Děj a postavy nestojí za řeč, nejsou špatné, ale nemají moc co do sebe. Prezentace a hudba jsou na tom v podstatě úplně stejně. Herecké výkony byly oukej, až na Yvonu Stolařovou, její přednes je tak neskutečně dřevěný a bez jakýchkoli emocí, místy se oparvdu nedá poslouchat. 4/10 (27.01.2024)

Milý film. Na knížky samozřejmě nemá. Ale kdo četl, ví, že text pana Bočka se prostě přesně zfilmovat doslova nedá. Odhlédneme tedy od knížek a bereme je jen jako "na motivy", je film velice pěkně zpracovaný stejně jako jednička. Jen mi bylo líto linie Zdeňka Piškuly, ta je ve filmu jakoby navíc, lacině předvídatelná a nefunkční. Ale to je jen postesk, ne výčitka. Jdu si připít ořechovkou :-) (26.02.2024)

Aristokratka ve varu na mě zapůsobila veskrze podobným způsobem jako o pět let starší jednička: Jde o úsměvnou, oddechovou komedii, v níž mě opět více bavilo trio pomocníků než trio "Kostek", přičemž na scénu nově přišedší Simona Lewandowska měla též jisté humorné kouzlo - možná prvoplánové, ale funkční. Moc se mi líbila svatební linie - ať už se jednalo o přípravu vdavek nebo dojemný příběh paní Tiché o "Helence". P.S. "Lásko má, já stůňu!" (31.01.2024)

Opravdu koňská dávka nevkusu již podruhé. Vejdělek se snaží opravdu vytěžit vtip z každé odjištěné pušky, generace Z, body shamingu, Lišky a Helenky Vondráčkové. Je to opravdová lahoda, na které se scénáristicky podílel Petr Zelenka. Jako ani bych se nedivil, kdyby to přišlo moc i běžnému divákovi Vejdělkových opusů, přitom se to snaží tvářit tak nevinně a starosvětsky pohádkově, ale je to jenom velká zoufalost a bída českého národa v jednom filmu, jen o něco naleštěnější než ten hrůzný Teambuilding s melodiemi z hudební banky a hereckými výkony za hranicí teatrálnosti. 20% (18.01.2024)