Vodní země

Jeremy Irons, pilíř celého Waterladu hrál učitele Toma, posedlého svou minulostí bravurně, tak jako ostatně vždy. Jeho hodiny dějepisu se pomalu začínají vymykat běžným osnovám a před námi se otevírá příběh plný zoufalství a mnohavrstevné rodinné tragédie. Jak se vyrovnat s tím co prožil, jak to všechno souvisí s historií lidstva, jaká byla ta mladá, bezprostřední a křehká Mary, jeho velká láska, na kterou později také těžce dolehla ta neblahá minulost? A žáci, kteří byli zpočátku ve velkých rozpacích z Tomových cest do minulosti, včetně intimních detailů,(kde mě mimo jiné zaujalo souznění jedoucího vlaku a vášně která se v něm odehrála), byli nakonec vnímajícím posluchačem. V mnoha zajímavých retrospektivách se tak přede mnou odkrývala rodinná tajemství a vše vygradovalo do jedinečného konce. Byla to odpověď na otázku jednoho Tomova žáka, Priceho (výborný Ethan Hawke), že v životě může být víc než jen jeden konec všeho. Překrásná hudba už jen dotvářela můj velmi intenzivní zážitek z celého filmu i když zpočátku to tak nevypadalo. Díky za takové filmy. (16.07.2014)

Knihu jsem nečetla a myslím, že právě teď to nevadí. Ten úžasný Jeremy Irons, který mě snad ještě nikdy svým výkonem nedokázal zklamat. Ten úžasný učitel dějepisu, který vypráví svým žákům příběhy, i když ho někdy v hodinách zlobí přemoudřelý Price, kterého si s bezelstností a rostoucí zvědavostí střihnul mladinký Ethan Hawke, ten vezme šestnáctileté studenty na výlet, aby jim vyprávěl příběh veskrze intimní, osobní, a to tak bez zábran, až to některé děti donutí si stěžovat vedení školy. Ale příběh se odvíjí dál...ten mladinký kluk a jeho dívka Mary, Lena Headey, kterou bezmezně miluje, v té ploché krajině plné trávy, vyrvané moři... jak plynula stopáž, postupně jsem v duchu z tří hvězd zvedla na čtyři a na konci, katastrofálně rozebraná, to jich bylo jasných pět. To vstupování Jeremyho přímo do obrazu jeho mládí, ta bolest i shovívavost nad vlastním chováním, láska k Mary, to bylo nezapomenutelné. A emocionální hudba za tím vším dotvořila nádhernou tečku. (14.07.2014)

Vyprávění Jeremyho Ironse, v roli učitele dějepisu, je tak skvělé a strhující, že přebije i několik málo hluchých míst, které se tu a tam přece jenom vyskytnou. Začne to jednou hodinou dějepisu a skončí to pečlivou rekonstrukcí svého osobního příběhu, které určitě chytne za srdce. Mě teda určitě. Je pravda, že ze začátku jsem tomuhle filmu moc nevěřil, ale na konci jsem musel i já uznat jeho vysoké kvality, které jsou prostě neoddiskutovatelné. Lepší čtyři. (19.12.2014)

Vodní zemi jsem viděla poměrně dávno, ale jasně si vzpomínám na její devastační účinky. Film o míjení tak absurdním a bezvýchodném, že většina Kafkových děl je proti němu procházkou slunnou krajinou. Společně s Remains of The Day a Kuřetem melancholikem patří do triumvirátu filmů, jež mnou skutečně otřásly. Původně jsem nechtěla hvězdičkovat (Waterland je až příliš opravdový), ale nakonec dávám plný počet. (05.02.2010)

Smekám před filmem, jehož děj by se dal shrnout do jednoho souvětí, a přesto vámi otřese a zanechá melancholickou chuť na jazyku. Nápoj je blankytně azurový a především zatraceně ledový. Míjení a ztráty, vyprávění příběhů smutných a ještě smutnějších. Voda je holt dobrým vodičem emocí, snad se v nich neutopíte. (26.05.2012)