Caligula

Historické drama zabývající se perverzí, erotikou, sexem a násilím. Nic jiného se ve filmu neděje (a to trvá dvě a půl hodiny!!!). Hrají zde špatní herci, výprava je špatná a kulisy jsou jak z laciné divadelní hry. Možná jsem to tak úplně nepochopil ale vůbec mi to nevadí. Film se mi nelíbil ani trochu a nechci ho už nikdy vidět. (14.06.2007)

Co se k tomuhle dá napsat? Když jsem slyšel o zvrhlém, drsném, ukazovat nahotu se nebojícím filmu jménem Caligula, vážně jsem nečekal hollywoodské porno, ve kterém chyběl snad jen ten opravář kopírky. A to jsem si ještě pustil uncensored verzi s pětačtyřiceti v kině nezveřejněnými (a taky nezveřejnitelnými) minutami navíc. Člověk na to čumí a vlastně nevnímá. To, že jsou tam dobře zahraní oba císařové a pár dalších postav jsem si všímal jen ze začátku, to když mě ještě neovládla jakási otupělost. Takové to: "Za půl hodiny to vypnu... Ale nechce se mi vstávat a kdo ví o co přijdu. Nechám to běžet." Pak už šel všechen obdiv stranou. Když je někde samoúčelné násilíí nebo erotika, neštkám na to. Ale co je moc to je moc. Nakonec se mistr režisér asi tak zakoukal do všech těch scén, až zapomněl udělat pořádný závěr. Takže se celou dobu koukáte na porno okořeněné trochou neškodné pedofílie, nekrofílie (ne, zklamu vás, zoofílie chybí, ale je tu nová úchylka - papyrofílie), krvesmilství a jedním dvojitým znásilněním, to vše prokládané znechucenými pohledy spiklenců jen aby byl Caligula v posledních pěti minutách zavražděn i s manželkou a dcerou, to vše jakoby mimochodem. Kůň tam sice byl, ale jeho jmenování senátorem se nedočkáte stejně jako sochy oblékané podle panovníka. Prostě kdyby měli příběh a logika stejnou váhu jako prsa a penisy, nestyděl bych se tomuhle nestydlivému filmu dát průměrné hodnocení. (06.03.2011)

Tinto Brass a Bob Guccione spojili síly a pozvali nás na velkolepou a nádhernou velmi detailní prohlídku pohanského Říma. Precizně zpracovaný obraz římských radovánek i hierarchie vládnoucí garnitury. Vládci, považující sebe sama za polobohy. Ale i sloužící člověk bez identity...otrok i hračka k uspokojení vlastních potřeb. Politika jednoho diktátora se dnes změnila v politiku jedné korporace. Zůstává i zrada. Ta je základem všeho "bratr zabije bratra, který zabil svého otce, který zabil svého syna. Osud." Zvrácené smýšlení, dokázali římští vládci změnit ve skutečnost. Příkladem za všechny je Tiberiovo monstrózní, sexuální panoptikum. Caligula byl odraz nejtemnější stránky lidské duše. Nelítostné děcko, které si hraje s hračkou jménem Řím, a které má občas slabé chvilky. Dejte mu na hlavu korunu a on Vám ukáže, jak si představuje neomezenou moc. Ve své době je rozdělení na dvě verze naprosto logické. Dnes, kdy je porno všude kolem nás, je možné vychutnat slastnou historická podívaná s tímto výborným pornografickým prvkem naprosto dokonale. Malcolm je bez komentáře, svou roli si užil skvostně a zanechal zde jeden ze svých životních výkonů. Nekompromisně realistický film. Toto se v Tobě člověče skrývá...? (09.05.2012)

Málokterý film si to u puritánské zámořské cenzury slízl tak, jako právě Caligula. A přitom, uznejte sami, by jeden pohledal lepší znázornění zhoubného vlivu centralizované moci a špatné výchovy v jednom. Co Caligulu zásadně ozvláštňuje a vyděluje od ostatních historických velkofilmů - vyjma čitelného indexu nudistické kontroverze - je Brassova režie. Nejpříhodnější pojmenování, které k ní podle mého ideálně pasuje, je nepřítomná, resp. nepřítomně přezíravá (našla by se i stopa antické monumentálnosti). Ač má své neduhy v místy chaotickém střihu a nevzhledných úhlech kamery, nelze jí upřít značnou uměleckou hodnotu, a pokud ani to ne, tak minimálně snahu netradičně podchytit hedonistické dusno a gangrénu společenské dekadence. Abych byl upřímný, k úpadkovému a nemorálnímu dvoru nechvalně proslaveného titulního tyrana, kde to jen hýří sytými barvami, okázalým přepychem a násilím, si neumím představit výstižnější formu - každá jiná by byla příliš uhlazená nebo pro změnu přehnaně maniakální. Nad historickou věrností raději nepřemýšlím, byť by se jistojistě nastřádalo celé hejno vypasených much a mušek, které by bylo možno kriticky převracet ad infinitum. Nalijme si odtučněného mléka - nedostatky v tomto směru kompenzuje halda obnažených těl a artefaktů pohlavních orgánů. :)) Ovšem největší pochvalu si odnáší skvěle vytipovaný herecký ansámbl, v čele s pandémonickým Malcolmem McDowellem, který se (opětovně) doslova a do písmene stal svou postavou či zaživa se rozkládající Peter O'Toole. Pěkná to čeládka. Zajímavý to film. (díkybohu viděna režisérská verze) (17.10.2008)

„Ako to prospeje človeku, ak získa celý svet, ale stratí sám seba?“ O Caligulovi som počúval roky (ale až v júni 2010 sa mi konečne podarilo vidieť vyčerpávajúco mŕtvolný 156-minútový strih) legendy. O tom, ako bol niekomu niekým film nejako odobratý a nejako boli dotočené nejaké nové (porno) scény a nejakí herci sa nejako od porno-verzie údajne nejako dištancovali. No, ťažko povedať, poznáte tie hollywoodske kecy. A ak môžem jednu otázočku: čo Malcolm McDowell, ktorý sa nakoniec od tohto filmu tak strašne a znechutene dištancoval, čakal od scény, v ktorej si natrie ruku šľahačkou a strká ju chlapovi do zadku? Takže konflikt je asi dosť predstieraný (kvôli reklame?) a všetci veľmi dobre vedeli, aký druh filmu robia. Na výslednej snímke je najhoršie, že k nej/voči nej nemožno zaujať jasné stanovisko. Je to dobré? Je to zlé? Je to niečo medzi tým. Niektoré scény opulentné, iné ako z poľsko-ukrajinskej televízie. McDowell unikátny, O´Toole a Gielgud nudní. Niektoré okamihy fantastické (možno dokonca fascinujúce), no potom desiatky minút nudy. Občas si poviete „wow!“. Väčšinou však nie. Osobne si myslím, že krvavá (sekanie vínom nadutého brucha, sekanie hláv, sekanie všeličoho ďalšieho) a sexuálna vízia je pôsobivá (keby mal tak Ridley Scott odvahu nakrútiť TAKTO svojho smiešne vznešeného GLADIÁTORA, to by bolo!). Ale nuda je tentoraz vyššia, ako zaujímavo kontroverzná zvrátená vízia. (26.08.2010)