Džundži Itó: Japonské děsy

Itó má fascinujúce nápady, no takmer nikdy ich viac nerozvíja tak, aby boli intelektuálne podnetné. Záporáci (tj. démoni, duchovia, príšery) sú detsky samoúčelní, bez motivácie, bez tajomstva, scenáristika je tu lenivá a vo väčšine príbehov úplne bez akejkoľvek záverečnej pointy. Manga (Balónky oběšencú) na tom nebola omnoho lepšie, akurát tam ma to o trochu menej iritovalo vďaka pekným ilustráciám. (18.02.2023)

Neviem, čím to je, že seriály z produkcie Netflixu sú divné a v lepšom prípade priemerné (česť tomu minimu svetlých výnimiek). Čo sa týka tohto, vo väčšine prípadov som pri záverečných titulkoch len nechápavo pozeral na obrazovku. Niektoré príbehy boli správne znepokojujúce, mnohé som ale nepochopil vôbec a pôsobili utnuto (napr. zvukotesná izba a retard s tlamou plnou klincov). Ani to správanie postáv niekedy nedávalo logiku. Pôvodnú manga predlohu som nečítal. (04.02.2023)

Adaptace Džunži Ita s ještě horší animací než Junji Ito Collection? WTF. Když se postavy hýbou je to strašně ztuhlé. Pokud je tam davová scéna, je to jen freeze frame a postavy se nepohybují. Většina animace je jen smyčka otevírání a zavírání pusy. V první epizodě jsou dokonce chyby v kontinuitě (postavy se otočí a v dalším záběru jsou jako byly před tím).  Typické Jujiho šokující momenty jsou méně prokreslené než v původní manze. Chápal bych, že by se to nehýbalo a vzhled by byl jako v manze velmi detailní, ale tady se to nehýbe a všechny designy jsou o dost zjednodušené.V některých povídkách si dokonce ulehčili práci 3D animací.  Navíc většina těch nejklasičtějších příběhů byla zadaptovaná už ve zmíněné Collection. Z téhle série jsem znal jen Balónky oběšenců (nutno říct nečetl jsem všechny knihy Džunži Ita). (20.01.2023)

Japonec a bývalý zubný technik Džundži Itó patrí nepochybne k najvýraznejším tváram hororovej mangy. Našťastie je obľúbený i u nás, takže mu v češtine vychádza čoraz viac diel. Každý, kto čítal pár z nich, vie, aké šialené a originálne sú. Niečo také sa dá najľahšou formou sfilmovať naozaj azda len v podobe kresleného seriálu (hoc paradoxne jedno z jeho „najťažších“ diel, Špirála, bolo do podoby klasického hraného celovečeráku prevedená ešte v r. 2000). To sa stalo a výsledok je... nuž. Našťastie sú všetky epizódy krátke (cca 25 minút aj s titulkami) a to dokonca niektoré časti obsahujú nie jeden, ale viacero príbehov. I tak je výsledok v lepšom prípade priemerný. Vyložene nadpriemerných dielov som tu zaznamenal s prižmúrenými očami „až“ dva. Niektoré vyšli aj v ČR (Tomie), iné nie. (14.10.2023)

Moje anime éra je už sice ta tam, ale na hororovou tvorbu se vždycky ráda podívám. Ta asijská sice není pro každého, je hodně odlišná jak od té americké, tak od evropské, ale je hodně různorodá a tak si většinou (skoro) každý přijde na své. Já jsem si tady na své ale vyloženě nepřišla a byla jsem z toho trochu zklamaná. Pár příběhů bylo dobrých, některé byly dost dobré, ale většinu z nich jsem shledala průměrem, někdy i tím slabším. Některé z povídek už měly potenciál na to být děsivé, většinou ale byly bohužel spíš jen děsné... PS: Sóiči, kterého nám bůhvíproč nadělili hned do dvou příběhů, je kandidát na tu vůbec nejotravnější a nejvíc nesnesitelnou postavu vůbec. (29.01.2023)