Bod obnovy

„Je 9 hodin. Už jste se dnes zálohovali..?“ Na jednu stranu Blade Rubber natahující se dialogy, zteřelý v oblasti etických otázek a s vytahaným námětem souboje vizionářské fuj zlé korporace a jedinců se smyslem pro spravedlnost. A na té druhé sexy ďolíček na bradě Andrei Mohylové. A taky audiovizuál, kterému stačí párkrát skloubit futurismus s brutalismem a současnou zástavbou, nasadit rázné smyčce, olepit Oktávku a starého Citroëna a máme tu výpravu s vizí, která dokáže zaujmout i drobnými detaily (protéza malíčku Karla Dobrého). A kdyby každý, kdo píše do recenze slovní spojení „na české poměry“ přidal stokorunu do rozpočtu, vypadalo by to ještě líp.. Apropo, nikde jsem nezahlédl hologramovou reklamu na primátorskou kandidaturu Ondry Prokopa. Pokud se do té doby neudusí v předsedově rektu, 2041 by mohl být jeho čas.. (06.02.2024)

// Český Blade Runner se nekoná ani omylem, na to by ty parádní kulisy a skvělé sci-fi propriety potřebovaly i scénář, který není jen sbírkou těch největších žánrových klišé, nelogického chování postav, směšně průhledných zvratů a zápletky vykradené z tuctu lepších filmů a her. O vyloženě nesmyslných zákonitostech představeného světa raději ani nemluvím. Škoda, protože jak často se stane, aby v Česku někdo chtěl točit něco takového, o to víc se kluci měli snažit, aby jim to celé dávalo smysl už na papíře. 4/10 (04.07.2023)

Dobrý to je... a dokážu to říct vlastně i bez dovětku "na české poměry".  Ono, s tímhle dovětkem je to totiž přímo úžasný, a čeští návštěvníci kin by měli autorům líbat boty za to že mezi ně vyslal takhle na Česko unikátně vážné, audiovizuálně kvalitní, a příběhem ambiciozní sci-fi. Krásný důkaz že čistokrevně žánrový thriller ani v našem prostředí vůbec nemusí působit směšně - jen si pak musím nutně posteskout jakto že takové tu nevznikají tři do roka. Prachy by to na to byly, zájem publika... no uvidíme za pár měsíců až tohle půjde do široké distribuce. Teď k filmu - námět s oživováním připomene fantastický seriál Altered Carbon, který stihl vyjít během těch devíti let kdy byl Bod obnovy v produkci a, jak říkal režisér při diskuzi, jim na mezinárodním trhu trochu sebral vítr z plachet, ale každopádně není to kopírka, jdou vlastní cestou, a svůj futuristický cyberpunkový svět mají originální a dobře promyšlený. A hlavně tohle není punkový exploitation bordel jako Altered Carbon (česky láskyplně pojmenovaný Půjčovna masa), ale seriozní detektivka s příchutí klasických korporátních konspirací (vložte povinné aluze na Blade Runnera a Minority Report). Méně nahoty a akce, více zamotanější příběh. Ten příběh dává smysl, baví když se odkrývají jeho vrstvy a worldbuilding je tu překvapivě excelentní, a stihne nadhodit i nějaké ty hlubší myšlenky o možných dopadech technologie na společnost... ale co nefunguje zdaleka ideálně, je jeho dramatické podání.  Tady filmaři narazili na své limity a nedostojí svým ambicím - je jasně vidět velký potenciál, ale ty potenciálně silné momenty a motivy vyšumí do ztracena, odhalení se zbytečně avizují předem a tragičnost některých situací nedokáže režie dostatečně prodat.  Možná je to relativní nezkušeností debutujícího režiséra? Snad ve svém dalším filmu se nebude bát přitlačit na pilu víc a emocionální impakt narace ještě dopiluje.  A imo až moc si vypomáhají parafrázemi kultovních žánrových filmů (Ghost in the Shell, Matrix, Blade Runner, etc) místo aby ten svůj originální styl středoevropského cyberpunku drželi pořád. Fanouška žánru to u srdíčka zahřeje, ale je to jen berlička bez které by se dalo obejít.  I přes to jsem za tenhle film pořád hrozně rád. Kultovní klasika to asi nebude, nicméně zázrak v rámci České kinematografie je to pořád - a všichni na to proboha jděte, ať máme víc takových.  8/10 (07.09.2023)

Bod obnovy je v rámci tuzemské kinematografie odvážným a ambiciózním počinem a jsem rád, že se do něj tvůrci pustili - a to i přesto, že se dějově jedná o kompilaci starších zahraničních kousků. Svým námětem mi Hlozův film evokoval projekty jako Černé zrcadlo či Minority Report a zároveň měl silný nádech cyberpunku. I přes tyto očividné vlivy jsem si ale film v kině nadmíru užíval. Pro mě neznámá Andrea Mohylová se hlavní role zhostila skvěle a z dalších postav mě nejvíce oslovili Jan Vlasák a Milan Ondrík. Kéž by u nás pravidelně (jednou za pár let) vznikalo více podobných snímků, které ustojí porovnání se zahraniční produkcí. (01.10.2023)

Český film má dlouhodobě jeden zásadní problém (no, spíš česká kultura obecně, ale zatímco českou literaturu už nikdo normální nečte, na filmu lidem z nějakého, mně neznámého důvodu furt záleží): až náboženské lpění na předpotopním rozdělování na „vysoké“ a „nízké“ umění a z toho plynoucí přesvědčení, že pouze to „vysoké“ může zprostředkovávat význam, natož hlubší vhled do podstaty brouka, což v českém podání znamená v lepším případě hřebejkovské stolování, v tom horším „chcípácký lůzr bloumá městem a má myšlenky“. S tím logicky souvisí ofrňování se nad žánry coby útvarem, který přece „z principu“ nemá co říct, a fakt, že se tu točí jen s největším sebezapřením, neochotou pochopit, co vůbec je jeho smyslem, a tupým přejímáním, co udělali někde jinde, ať se tedy lůza nažere, když nepobírá opravdovou tvorbu. Česká romantická komedie tudíž není pokus o to ztvárnit jeden z milionů způsobů, jimiž se v tomhle studeným vesmíru pokoušíme nebýt sami; je to Langmajer, co nesnáší svou manželku. Kriminálka zobrazováním lidských krajností netematizuje sociální problémy; účelem je zaslintat si nad sexy vraždičkou. A u historického filmu radši rovnou zapomeňte na nějaké jeviště, kde by se analogicky naráželo na problémy moderní doby, a buďte rádi, že tu lesní mlátičku klubu historického šermu netočili iphonem. Bod obnovy nestojí za povšimnutí proto, že jde o první seriózní, neparodické české sci-fi od Ikarie XB1 (ježíšikriste). Stojí za povšimnutí proto, že fungl jde od Ikarie XB1 o první upřímný, kompetentní, neustrašený žánrový film, tečka; žánrový film, který si je pro změnu vědom, na čem zvolený žánr stojí, a vědomě s tím pracuje, včetně konzistentního worldbuildingu, od nějž se odvíjí realita vnějšího i vnitřního světa postav, a tématu, jímž je krásně české „a tak to zprivatizujem, ne?“. A to je kombinace, která se v Česku obecně prostě nevyskytuje. (24.09.2023)