Obsahy(1)
Mohammad, chlapec asi desetiletý, tráví školní rok v teheránské internátní škole pro slepé. Na prázdniny se těší domů na venkov, kde ho čeká láska babičky a dvou sester. Ovdovělý otec si však mezitím zařizuje nový život a zvídavý, ale slepý syn mu plány na ženění s bohatší nevěstou jen komplikuje. Zatímco malý Mohammad, ochuzený o důležitý fyzický smysl, vnímá zbývajícími smysly všechno kolem sebe jako malý zázrak, jeho otec je vnitřně zaslepený svým jediným cílem. Aby se Mohammada zbavil, odveze ho jedné noci z domova tajně. Nechápe, že se zbavuje toho nejcennějšího, co má. A bude muset ujít ještě kus cesty po svém osudu, než svého syna opět najde. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (75)
Mé druhé setkání nejen s Íránským filmem, ale také s režisérem Majidem Majidi. Jeho film, který jsem viděla už dříve, Božské děti, mě velmi zaujal, a proto jsem se sehnala i Barvu ráje. Tento film bohužel má očekávání nesplnil, ale to jistě proto, že byla příliš vysoká. Přese všechno je to krásný, kvalitní, zajímavý a nanejvýše poutavý film, v němž jsou citlivě vykresleny osudy slepého chlapce, který to v životě rozhodně nemá jednoduché. Snad u každého člověka vyvolá nějakou citovou odezvu, protože nejde se na něj dívat s odměřeným přístupem a chladným srdcem. ()
Filmy z Blízkého východu k nám proudí stále jen v omezeném množství, a snad proto jsem k nim tolerantní o trochu víc než k hollywoodským blockbusterům. Možná se to projevilo i u mého hodnocení tohoto íránského snímku. Nemám ráda patos a přestože je tento film patetický až přespříliš (ani Spielberg by se za něj nemusel stydět), nevadilo mi to, spíše naopak. Cítila jsem přirozenost a opravdovou touhu sdělit "něco" divákovi. ()
Silný príbeh, plný emócií a smútku. Je strašné, keď dieťa zavadzia svojmu rodičovi, nehľadiac na to, či je zdravé alebo choré. Len tie choré to vnímajú ešte intenzívnejšie, pretože tej lásky potrebujú viac a keď jej niet, tak je to potom len veľké trápenie... Za najsilnejšiu scénu považujem dialóg chlapca s tým slepým učiteľom tesárom. Tam bola vlastne pár vetami a veľmi emotívne zhrnutá celá podstata tohto smutného námetu. Páčilo sa mi aj prostredie iránskej vysočiny, ktoré spolu s pekným soundtrackom a slušnou réžiou, umne dotváralo chlapcov smutný osud. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Íránský film je pro mě trošku španělská vesnice a také vzhledem k lehce jiné mentalitě z pohledu nás středoevropanů jsem k Barvám ráje přistupoval poněkud obezřetně. Majid Majidi je znám dvěma svými vysoce kritiky hodnocenými snímky plných dětských herců a Barva ráje je prvním z nich. Příběh je vyprávěn velmi poklidně a pomalu, ale přesto má své silné momenty a celkově tesknost daného tématu na Vás doráží již od prvních minut. Rozhodně hodně zajímavé podívání na odlišnou světovou kulturu. ()
Ten, kdo četl Korolenkova Slepého muzikanta, si na tomto filmečku pošmákne stejně jako na knize, ačkoliv se děj odehrává v obou případech někde jinde a jinak. Oba příběhy však spojuje jedno, a to vhled do duše od narození nevidomých, a jak se s tímto handicapem vyrovnává jejich nejbližší okolí... U Korolenka se jedná o Rusko 19. století. V Barvě ráje se vše odehrává v Íránu koncem 20. století... paralely jsou však nadčasové... a jednoho přinutí se hlouběji zamyslet nad podstatou svého vizuálního vnímání světa, které nás občas činí ke světu slepými a v horším případě i hluchými... ()
Galéria (13)
Fotka © KSM
Zaujímavosti (1)
- Režisér Majid Majidi si obvykle vyberá do svojich filmov nehercov, tentoraz si do role Mohammada vybral slepého chlapca, aby jeho vystúpenie bolo čo najautentickejšie. (Karush)
Reklama