Piargy

Po dlhom čase mám pocit, že som nejaký film nepochopil. Preto je celkom možné, že sa mi to nepáčilo mojou vinou. Na jednu stranu musím uznať, že Piargy netrpia žiadnymi detskými chorobami slovenského filmu (obzvlášť z dedinského prostredia). Scenár a najmä dialógy pôsobia autenticky, nešuštia papierom. Štyria hlavní hereckí predstavitelia hrajú bezchybne. Postava Lucie Siposovej je už trochu karikatúrou. Nesadla mi však umelecká štylizácia. Odkaz filmu mal zrejme smerovať k poznaniu "Tak sa vtedy žilo." No neviem, ako tomu pomôže, keď dronové zábery prekonvertujeme do čiernobielej farby. Reálie Slovakštátu nijako dej nerozvíjajú, slúžia skôr na dobové zaradenie deja (a čiastočne na vykreslenie kľúčovej úlohy cirkvi v tom období). Aj scény s prvkami nadprirodzena skôr dokresľujú predstavu, že akým nezmyslom vtedy verili dedinčania (rozdiel medzi mestom a dedinou v roku 1939 je podľa filmu až civilizačný). Napokon zostáva holý príbeh hlavnej štvorice, ktorý by sa dal zhrnúť v troch vetách (čo sa podarilo už v oficiálnom texte distribútora). K Piargom sa však po čase určite vrátim a pokúsim sa v nich nájsť to, čo mi možno teraz uniklo. (25.09.2022)

⚪Príbeh o vine a treste, ktorý z naturizmu ani mystiky veľa nepobral, ak iba, tak monológy o Antikristovi.⚪Formálne asi uchádzajúce, resp. nad slovenské pomery, ale naračne klasicky nekonzistentné, celý príbeh je jednak skratkovitý a vo svojej podstate veľmi doslovný (paušalizácie, že Slováci len pili a bili ženy, na iné sa nezmohli, resp. občas aj znásilňovali, a potom zase pili sú už taký filmársky evergreen), no zároveň zdĺhavý, s vyvolávaním pseudonapätia. Charakterový vývin je urýchlený, postavy konajú skratkovito (hlavná postava sa gazdu bojí, potom ju znásilní, zrazu ho ona asi miluje? a schádza sa s ním?, následne ju on odmietne, aby sa s ním zase po otehotnení schádzala?⚪Absolútne hlúpo vyznievajú scény, v ktorých teda na jednej strane spiatočnícki a fundamentálni dedinčania pri sexe vzdychajú ako pornoherci, aby ich každý pri akte našiel, počul a odhalil.⚪Rovnako, obsadiť do role mladého násťročného dievčaťa Bárdos je už dnes celkom odvaha. Nepochopiteľný je i zámer nakrútiť film čiernobielo, čo má asi odkazovať na nejakú československú filmovú tradíciu adaptácií, no mení sa iba na samoúčelnú snahu ,,robiť čiernobiely art."⚪Vysoké hodnotenia sú spôsobené iba tým, že podobná látka (v tomto prípade Švantnerova) sa v podobnom hábe bežne nenakrúca. Z lyrizovanej prózy si však scenár neberie skoro nič, pár snových sekvencií je naozaj málo. A áno, rôzne psychadelické obrazy je obtiažne previesť na plátno, avšak nie je to nemožné. Tu sa zase objavil slovenský nešvar skoro každého porevolučného filmu - scenár, ktorý skrátka neutiahne celú stopáž a už v polovici stratí paru. Film sa dostal, predovšetkým, k mainstreamu a divákom, ktorí by si hutný Švantnerov text aj tak nikdy neprečítali, čiže účel tvorcov asi splnil. Tí, ktorí ale chcú plnohodnotnejší zážitok a skutočný naturizmus by radšej mali siahnuť po knihe.⚪ (01.05.2023)

Taková malá fanatická totalita. Co dělá s lidmi hloupost a živočišnost. Když se to převlíkne do moderního kostýmu, tak to tady máme stále stejný, fanatismus nepochopené  a do pověrčivosti zvrhlé falešné nábožnosti přehodíme do politického kabátu hlouposti lidské, kterou zneužívají vyprázdnění, tupí, moci a majetku chtiví politici. Jen pro změnu se ukrývají za zákony místo za náboženství. Ty zákony, ale platí jak pro koho, takže změnila se jen doba, oblečení  a forma, ale člověk je stále stejný. (26.08.2023)

Na úvod musím vyzdvihnúť veľmi pekný vizuál a vydarenú výpravu, ktoré výrazným spôsobom prispeli ku kvalite celého filmu. Dej bol na môj vkus trochu ťažkopádny a lyrizovaný, a aj tie dialógy by som uvítal trochu obšírnejšie. Ale inak herecké obsadenie výborné. Škoda, že to bolo ladené do čiernobiela - aj keď chápem zámer, ale aj to prispelo k celkovej melancholzácii celého príbehu. Silnejšie 3*, aj keď by som rád dal viac, no kvôli spomínaným nedostatkom napokon nie. (05.03.2024)

Knižní předlohu jsem nečetl, ale film je velmi působivý. Připomínám dvě další zázračně zmizelé osady, jejichž příběhy byly rovněž zfilmované: Německá vesnice Gremelshausen, kdysi prý ležící v Durynsku, je staroněmeckým motivem, jež se objevuje v dílech Müllera, Heineho, Uhlanda a dalších. Nejznámější je zpracování v povídce Germelshausen od Friedricha Gerstäckera. Tato vesnice se před dávnými časy propadla do země patrně kvůli kacířství, neboť tamější farář vedl spor s papežem. Jednou za sto let však vystupuje na jediný den na povrch. Hlavním hrdinou povídky je mladý malíř Arnold, který do vesnice náhodou zabloudí právě v takový den. Zamiluje se tam do mladé ženy Gertrudy, která mu vypráví příběh o Gremelshausenu. Mládenec na dívčino naléhání zmizí z vesnice právě včas, aby nebyl pohřben s jejími obyvateli, a zůstává navždy odloučen od své lásky. Téma inspirovalo muzikál Brigadoon a jeho filmovou adaptaci. - - - Kitěž (Китеж) je zmizelé město z ruských legend, které bylo pro zbožnost jeho obyvatel ukryto v jezeře, aby bylo uchráněno před mongolskými nájezdníky. Údajně se nacházelo na místě dnešního jezera Světlojar v Nižněnovgorodské oblasti. Pověst zpracoval Pavel Melnikov v románu V lesích, Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov v opeře Vyprávění o neviditelném městě Kitěži a panně Fevroniji a Werner Herzog v dokumentárním filmu o ruské spiritualitě Glocken aus der Tiefe – Glaube und Aberglaube in Rußland. (16.11.2023)