Cigáni idú do neba

Podivuhodné, jak se skrz tu umělou formu – vypiplaná estetizující výprava a kamera, odtažité studiové playbacky – povedlo protlačit tak silný prožitek nespoutanosti, „větru ve vlasech“. Určitě i díky jednoduchoučkému romantickému příběhu a impulzivnímu konci. Není špatné tu a tam zahodit odstup a nechat se unést přímočarou lyrikou; Cikáni vám to umožní bez následných provinilých pocitů, že jste někomu skočili na laciný špek. (16.10.2014)

Vášnivá milostná romance na základě literárních předloh velikána ruské i světové literatury Maxima Gorkého-Peškova byla moldavským režisérem - film není ani ruský, ani ukrajinský, ani rumunský, ale opravdu identitně moldavský - Loteanu přenesena do reality moldavské skutečnosti, tj. zčásti do maďarské pusty, zčásti do Haliče a Bukoviny, zhruba na severovýchod někdejšího habsburskolotrinského mocnářství. Přiblížení zběsilého cikánského světa (evokuje mi Kusturicovu ČERNOU KOČKU, BÍLÉHO KOCOURA) v jeho romantickém, takřka puškinském nebo lermontovském vnímání je úžasné, navíc podpořené invenční kamerou. Děj se odbývá prostřednictvím posunů v popěvcích, jízdách kočovných vozů, méně už v dialozích nebo tempech, na která jsme zvyklí z našeho světa. Odehrává se v časově cyklickém světě dětinně vnímané skutečnosti, v myšlení, založeném na představě, že když vidím, stačí si vzít. Vždyť když by to mělo být na opak, zachoval bych se přece stejně a rozdělil se s druhým o vše, co mám. Divoká, pudová touha po samostatnosti tak trochu pro samostatnost samu také stojí u tragického konce obou milenců. Zděšení, které prochvívá táborem po jejich násilné smrti, přeskakuje opět do výchozí dětinné polohy; palič, přichycený při činu, je upřímně zdrcen jeho následky. Film obsahuje prakticky všechny současné prvky cikánského sebevyloučení z moderní společnosti a dokládá značnou bezmoc prakticky každé většinové společnosti při pokusech o její pozitivní řešení. Dobrodružné se v tomto světle mění v hyperromantické a zřejmě i klasické. A nadmíru inspirující. (10.07.2008)

3/10 Ciganská balada o touze po svobodě, která je nadřazena všem ostatním důležitým hybatelům volnomyšlenkářkých kočovníků - ženám i majetku. Snímek upoutá množstvím zobrazení cigánských zvyků, písní a oblečení. V době promítání si dovedu představit, že se místní obyvatelé cítili podobně omezení a nesvobodní jako cigáni ve filmu, takže pobrali dostatek sympatií. Teď už je ale téma z filmu "nezabíjejte se navzájem, vždyť je nás cigánů málo" tak trochu neaktuální, ale stojí za vidění už kvůli tancům, přiblížení starých dobrých časů. svobody bez hranic a starostí co přinese zítřek, protože žít je potřeba už dnes. Při sledování nešlo nevzpomenout na českouslovenskou Baladu pro banditu, která do velké míry čerpá z podobného tématu a troufl bych si tipnout, že i ve své muzikální variaci vznikla právě pod vlivem tohoto filmu. (12.05.2008)

Kdyby to bylo alespoň takhle:-/ Distributor je idiot nebo Klára Samková. Film je situován do rómského prostředí!!! Co to proboha má být??? Ještěže se to nemusí přejmenovat na Romové jdou do nebe, nebo Občané neevropské rasy jdou do nebe nebo Indo rusové jdou do nebe. Vždycky to byli cikáni, cikáni to jsou a taky budou, tak jakýpak rómové, pche. To je rasismus, vymýšlet jim jména, na která nejsou zvyklí!!! (22.11.2006)

Musím sem dát osobní vzpomínku: koncem sedmdesátých let se "se školou - myšleno základkou" chodilo do kina většinou na sovětské nebo naše filmy z 2. světové války - Práče, Osvobození, Atentát apod. Dokážete si tedy představit, co to s mými spolužáky v pubertě udělalo, když nás vzali na tenhle film? I soudružky učitelky byly poněkud rozpačité.... :))) (30.07.2023)