Lulu na mostě

To jednou náhodou pustíte v noci TV, kde před pár minutami začal film. Nepřepnete, zkusíte se dívat, že se u toho dobře usne. Ale najednou tam civilně excelují Vaši oblíbení herci, výborně hraje i ta krásná osudová dívka a od modře zbarvené záhady se odtrhnete až po úplně posledním titulku, abyste šli zjišťovat, co Vás to tak nečekaně příjemně probralo. (12.11.2005)

Zatraceně povedenej film. Napínávej, zamilovanej, smutnej, tajemnej. Harvey Keitel umí opravdu zahrát všechno a skvěle. Mira Sorvino mě příjemně překvapila, doteď jsem ji jako herečku moc nebral a tajemný Willem Dafoe, bomba. A hlavně si po negativní zkušenosti s Mechanickým pomerančem znovu můžu v klidu pustit Singing in the rain. (04.11.2002)

Jako nekonvenční love story rozhodně dobré. Pasáží, kdy na scénu vstupuje Willem Dafoe, se dostáváme na půdu mysteriózního thrilleru a přichází tím nečekaný "twist" v ději. Je velká škoda, že jak náhle se děj obrací o 180° a dostává tím snímek opravdu slušný spád, tak i velmi náhle tento náboj vyprchává. Uběhne několik minut a děj opět stagnuje... Zmařená šance - potenciál to rozhodně má mnohem větší, než-li by se mohlo zdát. ***1/2 (17.06.2007)

Svým způsobem milý filmek s příjemnou tvářičkou Miry Sorvino a celkem malé role výborného Willema Dafoe.. Je to jeden z těch zvláštních filmů, kde váhám nad hodnocením, ale budiž. Je to neokoukané, snové, mírně nekonveční a i když jsme očekávala trochu víc emotivní náplně, tak jsem spokojená. - Ale mít tak ten modrý kamínek, tak to by bylo něco jiného, pak bych určitě všechno opětihvězdičkovala a nejen to:) (14.09.2014)

Trochu jako byste vzali Mulholland Dr. (čímž Austera nehodlám nařknout z plagiátorství, ta asociace je hodně volná a hlavně tu Lulu byla o tři roky dřív), ubrali většinu temnoty a neprůhlednosti a nahradili ji křehkostí téměř motýlí. Napoprvé jsem se cítil několikanásobně podvedený (počínaje tím, že se ve filmu o saxofonistovi hraje na ságo asi dvacet vteřin, a konče… na první dojem samoúčelnými úhybnými manévry ve vyprávění, bez spoilování to neumím říct konkrétněji), ale stejně to ve mně nechalo pocit hřejivého zážitku. Podruhé, když už jsem věděl, co nemám čekat, jsem se v té vlastně nesložité, a přece ne tak docela triviální lyrické symbolice krásně rozpustil. — Domácí úkoly: Pandořina skříňka, Murphy (02.02.2016)