Päť diablov

Exarchopoulos nikdy nepremárni príležitosť trochu sa pred kamerou polesbiť, hlavne, že to má mušľu a aspoň trochu sa podobá na antropoida. Film obsahuje malé intrigy, ktorých koncept sa nikdy nenaplní. Mieša žánre ako barman šejkrom a nakoniec je z toho málo šťastná melodráma. Názov filmu neodkazuje na príbeh, ale na jazero, pri ktorom hlavné postavy žijú a tých je presne 5, takže v tom je istá paralela. (21.03.2023)

Tohle mě bavilo. Opět ženská režie, která se snaží do příběhu přinést originalitu. On je to příběh sice nadmíru prapodivný, člověk moc neví, co se na něj chystá, ale právě ta atmosféra, nejistota a občas poměrně nepříjemné scény, navíc s prvky mysteriózna si mě prostě získalo. Už jen úvodní, titulkový soundtrack od Soap&Skin, který už poslouchám ve svých sluchátkách několik let, bylo znamením, že tenhle kousek mi sedne. Umím si ale představit, že dost lidem to nesedne. Je to taková docela specifická, hůře uchopitelná látka, ale koneckonců se tu řeší hlavně vztahy a krize identity, takže nic, co by lidi nemohli strávit. KVIFF 2022  (05.12.2022)

Pět ďáblů jsou chytlavou žánrovou podívanou a v námětu rozhodně bylo našlápnuto i na solidní a osudový thriller, ale skončilo to bohužel někde na půl cesty, jak kdyby tvůrci zahodili vyšší ambice a spokojili se s bezpečnými mantinely rodinného melodramatu. Jinými slovy, místo toho aby to ve finále pořádně udeřilo na všechny struny, spíše to potichoučku vyšumí do prázdna. A je to dost škoda. [KVIFF 2022] (12.07.2022)

Pět ďáblů je vlastně docela bejkárna. V jednu chvíli se to tváří jako hororové drama, nakonec to sklouzne do jakéhosi podivně romantického filmu. Mysteriozní linka je v tomhle provedení spíš jedno velké WTF, co po nějakém hlubším rozebrání nedává moc smysl. Nedá se tomu upřít hezká kamera a působivé scenérie a Adèle Exarchopoulos uhrančivá v obou polohách, jako sexy gymnastka i jako matka od rodiny. (10.11.2022)

Adèle Exarchopoulos mám rád a o tomhle filmu jsem věděl z jejího Instagramu ještě dřív, než jsem zjistil, že poběží ve Varech, v jehož letošní bídné nabídce to byl jeden z mála filmů, jenž jsem měl skutečně chuť vidět - abych nakonec stejně otráveně zjistil, že zas takový zázrak to není, a spíš to šlo mimo mě. Necelých 100 minut délky mi přišlo ještě únosných a na Adèle Exarchopoulos se kouká jako vždy více než dobře, ale to, se dělo kolem její dcery, mi bylo spíše protivné, a v některých momentech jsem to asi nepochopil. Režisérčin celovečerní debut mě před 4 lety oslovil víc. (12.08.2022)