Black Czechs
Obsahy(1)
Dokument o ukradených životech namibijských dětí, které měl náš režim v 80. letech vychovat pro Namibii v budoucí komunistickou vládnoucí elitu... Neuvěřitelný příběh manipulace s lidskými osudy 56 namibijských dětí, které byly násilně vykořeněny a převezeny v polovině 80. let na výchovu a vzdělání do Československa. Po změně politické situace u nás ale byly namibijským komunistickým režimem opět zneužity a repatriovány v roce 1991 zpět do Namibie, kde jejich životy měly zůstat zapomenuty. Díky antropologickému výzkumu afrikanistky, socioložky a doktorandky Kateřiny Mildnerové z Filozofické fakulty Univerzity Palackého se podařilo některé z nich opět najít. Většina si uchovala v sobě zcela jiné kořeny, totiž češství. Tuto identitu, v níž vyrostly, přirozeně přijaly a považují za svou rodnou. A s tímto stigmatem začaly postupně naplňovat svůj další dramatický úděl. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (22)
Mega zajímavý a zároveň nesmírně sympatický dokument o nesmírně sympatických lidech a tématu, o kterém jsem až dodneška neslyšel. A to víc jsem ale zůstal koukat. Xenofobní dezolé by měli vidět povinně, takhle totiž vypadají a takhle se chovají opravdoví Češi. Je to svižně natočené, občas hodně vtipné, občas smutné a to především některými osudy dětí, které následný návrat do Namibie a adaptaci na "mars, kameny, sucho a zlý černý učitelky" psychicky nezvládly. Příběh paní, kterou po vytouženém návratu do Česka nějaký random neomalený xenočecháček nazval "černou kundou", což vedlo k tomu, že se v ní něco pohlo a uvědomila si, že v Česku ten zaslíbený domov už nadále nemá, se taky neposlouchal vůbec dobře. A tím se vracím zpátky k myšlence, že je tohle dokument, který by měli vidět opravdu všichni. ()
Když (před mnoha lety) měl můj mladší syn svatbu pod bartošovickým platanem, neměl jsem o černých Češích (toto označení se mi líbí nejvíc) ani ponětí. Celá kauza - jak ji předvádí i formálně velmi dobře natočený dokument - vyvolává snad plnou paletu pocitů a úvah. Sympatie samozřejmě dominuje. Film navíc zvedá stavidla fantazie, která mezery v osudech černých krasavic a šviháků vyplňuje. ()
Jeden z nejlepších dokumentů který jsem za poslední dobu viděl, a který přišel z čista jasna. Opravdu doporučuji všem, nabízí zajímavé pohledy na naší zemi očima imigrantů do ČSSR 80. let, kteří se následně po pádu komunismu vrátili zpět do Afriky. V dokumentu lze jasně spatřit, zda to bylo dobré rozhodnutí...NEBYLO! A vypůjčím si frázi od kolegy tady v komentářové sekci: "Jsou víc Češi než někteří z nás". ()
Velmi povedený dokument natočený na dvou kontinentech, který vypráví o málo známém příběhu z konce 80. let. Příběhu leč málo známém, tak o to víc zajímavém. Téma zpět odsunutých dětí, které už v ČSSR získaly nový domov a do země jejich původu se jim zpět ani trochu nechtělo, je silné a chytne za srdce. Celý film je pak kromě dojemnosti i vtipný a scény, kdy jeden z hlavních hrdinů nyní žijících v plechovém příbytku v Namibii rozpovídá za neustálého hulení brka o tom, jak ho po psychické stránce zachránily bílé holky a zejména jejich bílá pr*el a bílá p*ča, tak vás to rozseká. Skoro tak jako, když se jiný černý sokol přizná, že své dítě pojmenuje Zeman a jiný se mu za to hlasitě vysměje. No nádhera. Téma by určitě zasloužilo minisérii. ()
Jeden z pokusov afrického režimu a československých komunistov o záchranu detí SWAPO sa dá posúdiť až po mnohých rokoch. Niekto by povedal, že tie deti, dnes už zrelí dospelí nemajú domov, ale oni v tom majú jasno a každý si nejaký svoj domov našiel. Niekto v Londýne, niekto v Prachaticích a ďalší späť v Namíbii. Je úžasné sledovať, ako sa v pozore spieva v Namíbii česká hymna a fandí sa českému hokeju. Výborný dokument, pri ktorom sa čiernym Čechom nedá nefandiť, zostáva ale trochu trpká chuť z toho, koľkých násilné navrátenie do Afriky zničilo alebo to aj neprežili. –––– To byla daň. Měla být matkou všech, ne jenom moje. –––– I kdybych se ve světě ztratil, tu cestičku k domovu vždycky bych našel. ()
Galéria (14)
Fotka © cernicesi.cz
Reklama