Blízko

Tohle je těžká látka. Rozhodně nic, co by si člověk chtěl pustit po těžkém dni v práci. Nemůžu popřít, že je to dobře zahrané a má to jakousi uměleckou hodnotu, ale mě to prostě minulo a místy jsem se dost nudil. Správnou cílovku (teenager, který přišel o kamaráda) to ale může naprosto rozsekat, pro ně to bude pětková záležitost. (19.10.2023)

...dokonalé ticho a souznění všech kolegů diváků do poslední vteřiny závěrečných titulků...pro mě opravdu velice silný emocionální zážitek založený hlavně na úžasném herectví a bezchybném odvyprávění tématu. Vše je zde až neskutečně křehké a zároveň zdrcující, režisér jakoby balancoval na laně nad porcelánem a v každé ruce držel plato vajec. Trochu laciné přirovnání, nicméně setrvat a hlavně vygradovat vše, co nám nabídl, chce opravdu tvůrčího génia. Z filmu Girl jsem byl nadšen, ale toto mě málem zničilo, v tom nejlepším slova smyslu...[Filmový klub Citadela] (21.02.2023)

Blízko je emocionální snímek o smutku a o hledání sama sebe. Film má tlukoucí srdce, bohužel ho ale, pro mne, přehlušovala má neschopnost, napojit se na kteroukoli z postav. Hlavní hrdina v sobě potlačuje emoce a celý školní rok sbírá odvahu říct ''něco'' matce svého nejlepšího kamaráda. Zjednodušeně řečeno a bez spoilerů. Bohužel právě tohoto nej kamaráda nemáme šanci moc poznat, což pro mě byla bariéra, která držela mé slzy během vypjatého finiše, do značné míry, na uzdě. Tedy až na závěrečnou kamerovou jízdu. Queer tématika je tu ztvárněna jemně a méně vnímavý člověk ji nejspíš ani nepostřehne. (12.01.2023)

Jednoduše řečeno krásný film. Lukas Dhont je velkou nadějí evropského filmu a tímto filmem mě přesvědčil k seznámení se i s jeho druhým (resp. v pořadí prvním) celovečerním filmem Dívka. Oba filmy v sobě nesou nádherný obraz a silný příběh. Zatímco Dívka má jako ústřední téma transsexualitu a neúprosný dril světa baletu, Blízko se soustředí na křehké přátelství, intimitu a blízkost dvou chlapců, které však pro jednoho z chlapců znamenají možná i něco víc. Vizuální stránka je půvabná, plno sytých květinových barev, hezky se na film dívá a moc hezky se i poslouchá. Oba chlapci navíc předvedli bezchybný civilní výkon. Těším se na další film tohoto nadějného belgického režiséra. (03.03.2023)

Někteří diváci filmu se zde ptají, jestli mezi chlapci bylo kamarádství či láska. Kdo poznal to pravé klukovské přátelství, ten v tom má zcela jasno, ve věku 13-14 let je srdce chlapce schopno lásky a ta  po dlouholetém přátelském vztahu zákonitě často najde prvního naplnění, aniž by byl chlapec snad sexuálně odchylný od normálu. To je přírodní přirozenost, že první hluboké a niterné city se často obrací k druhovi stejného pohlaví. Na prahu dospělosti se většinou cit roztříští, když se chlapec zamiluje do druhého pohlaví, ale často zůstane i pak věrný po dlouhá léta, někdy i celý život, svému příteli z let chlapeckých, to dívky moc neznají, ty po zamilování se své přítelkyně většinou opouští. V dobách minulých se toto zmíněné stávalo častěji až v 17-19 letech chlapců, po dokončení gymnaziálních studií, protože bývaly školy jen chlapecké a jen dívčí a nebyla televize, internet atp. Klidnější a pomalejší doba, kdy na vše bylo dostatek času a city mohly vyzrát a uzrát, aniž by si z nich kdokoliv tropil posměšky. Koncem 19 století i na počátku století 20 bylo běžné, že se chlapci-kamarádi při setkání líbali, objímali a vodili se zavěšeni do sebe a nikdo se tomu neposmíval, bylo to bráno jako znak, že oni dva jsou si blízcí a dávají to tak světu na odiv. Je o tom mnoho dokumentů v literatuře i memoárech význačných osobností a také ve filmech a filmových dokumentech. Z mé více než třicetileté práce s chlapci jsem poznal, že podobně cítí kluci i dnes, ale své city často skrývají právě proto, že se bojí posměchu, více, než jak tomu bylo dříve, když jsou ale sami dva, třeba v přírodě, dokáží se chovat přirozeně, zrovna jako kluci před sto lety.... Film je nesmlouvavou obžalobou dnešní doby, která si neváží ušlechtilých lidských citů a manipuluje okázale na veřejnosti se špatností místo aby ukazovala a ctila krásu vnější i vnitřní lidské bytosti. Léo pro pochybné uznání zradil čistotu Rémiho přátelství a onen ten, pro něj nepochopitelný, čin nemohl přenést přes citlivé srdce. Remi byl ten typ chlapce, pro nějž přátelství je tou nejdůležitější věcí na světě a je mu potřebné jako vzduch k dýchání. Pro řeči mělkých lidí, kteří sami by takových citů a věrnosti nebyli schopní, zhasl zbytečně mladý a nadějný život. Jde to s naší současnou společností ke smutnému konci a vemlouvavěji to nemohlo být ukázáno než na tomto příběhu. Váhal jsem, chtěl jsem dát jen 4 hvězdičky, ne že by film nebyl dobrý, ale pro nekonečnou lítost nad lhostejností dnešní doby, která si neváží přátelství a krásy a je hlavním viníkem toho, co se stalo....Nakonec jsem dal 5 pro skvělé herecké výkony obou dvou hlavních hrdinů a věřím, že by mohli v budoucnu ještě hrát v dalším filmu. (23.01.2023)