Zachraň si, kdo můžeš (život)

Na Godardovi je nejlepší to, že nevyžaduje žádné extra intelektuální výkony (nebo pseudointelektuální masturbaci, jak by řekli někteří místní houmrové): prostě si hraje s médiem filmu a navíc vládne řádným smyslem pro humor (a pronikavé sociální komenty). Třeba to, že zastavovaný (nebo trhaný) pohyb vyvolává jinou emoci než pohyb souvislý, je základní abeceda filmu - stejně jako manipulativní užívání hudby, na které Godard také odkazuje - čili nic, co by se muselo po "donniedarkovsku" rozumově dešifrovat. A navíc, kdo by se nebavil např. u scény "řetězového sexu" nebo nad parkovanou formulí 1? S tímhle filmem mají paradoxně největší problém ti, kteří berou kinematografii moc vážně a moc intelektuálně. (05.12.2006)

Jsem z Godardova filmu poněkud, ne, dost nejistý. Asi jsem nepochopil o co vůbec v tomto snímku šlo a jen s velkým přemáháním jsem se snažil vydržet až do konce. Bohužel, nepovedlo se. Pan Jean-Luc mě neoslovil svou nespoutanou a absolutně svobodnou formou pojetí filmu a chvílemi jsem myslel, že porucha je na mém přijímači při trhaných zpomalených scénách, ale spíš to vypadá že poruchu měl v hlavě sám režisér. Hvězdičku dávám za docela povedené obsazení a druhou za pokus o experiment. Ty další tři nedávám, protože mě to nebavilo a neoslovilo, nerozumím francouzsky a děsně jsem se nudil už jenom při pohledu na tak příšerné snímání kamerou. Pan kameraman asi pojem jako kompozice zlatého řezu na fakultě nikdy neslyšel, ale možná to byl záměr jak odradit i ty největší fanoušky francouzského filmu. Tak prosím, zachraňte si kdo můžeš (život, volný čas nebo zdravý rozum, to je už jedno...) a nedívejte se na to, pokud nemusíte. (05.12.2006)

Je milé vidět takový Godardův film z jeho novějšího období, který odněkud někam jde, má příběh, do určité míry i funkční postavy a ve kterém i to experimentování má svůj smysl a není tak často samoúčelné. Žádný zázrak to není ani tak a přesahem je to zase jen změť všemožných myšlenek, ale zároveň to nebyl takový bordel jako u jiných jeho novějších filmů a rozhodně oproti nim působil taky celistvěji. Obsahem to sice celkem vykrádá jiný Godardův film, Žit svůj život, akorát je to "obohacené" o explicitnější scény, pár wtf vtipných scén a jakousi mikrozápletku s gangstery, kteří po hlavní hrdince vymáhají peníze. Ale i když ten scénář mohl být mnohem lepší, aspoň nějaký je a mám pocit, že v tom má prsty hlavně Jean-Claude Carriére, který tu Godardovu změť aspoň trochu ukočíroval. Takže ve zkratce - celkem to ušlo, ale obávám se, že z novější Godardovy tvorby to byl pravděpodobně vrchol... Slabé 3* (27.02.2022)

„Jsem Jean-Luc Godard, uznávaný francouzský režisér nové vlny, mohu natočit dvouhodinový rozklad psího exkrementu a někdo to jistě označí za umění, jenže to by nebylo dostatečně sofistikované. Raději natočím úplně banální historku o rozpadajícím se vztahu, jejichž postavy budou vyslovovat věty typu „není nad pořádné jebání do řiti“ a kterou okořením několika extrémně zpomalenými záběry – jo, z toho budou jistě všichni na větvi.“ Nemám nic proti experimentům, které nejsou pouze samoúčelnou hříčkou, jenže právě tento film mne nedokázal přesvědčit, že jí není. Mějte mě klidně za ignoranta, ale o filmovém umění mám poněkud odlišnou představu. 40% (18.12.2006)

Vážně podivné hry lidí... Godard má specifický způsob vyprávění, který mi ne vždy plně sedne a zde mu dost dlouho trvalo, než se dostal různými náznaky a spočátku až jakoby náhodně řazenými útržky k tomu, kam dospět chtěl. Ale smysl to rozhodně mělo a překvapivě mě tento snímek chytl, přes ten zvláštně odtažitý styl tu nechybělo jisté napětí a komorní atmosféra dala příležitost se alespoň trochu vcítit do nitra obou hlavních postav – žen vděčně nabízejících pánům kolem své vnady. Godard si tu vybírá hodně kontroverzní i choulostivé téma, nevyhýbá se zvrácenostem, oceňuji však, že většinou nemá potřebu je rozehrávat explicitně a k účinku postačí, když během oné slavné scény natáčení porna sledujeme většinou jen úchylně bizarní pokyny ze strany nahroublého ředitelského magnáta za kancelářským stolem. Během menšího šoku, jaký ve mě vyvolaly asi dvě pasáže, jsem ještě víc ocenil styl celého filmu, plného od počátku zvláštních střihů, často nekonvenčního snímání i schválně se zasekávajícího obrazu v některých scénách. Zatímco spočátku se mi jevil samoúčelně a vyvolával ve mě spíše chaos, než cokoliv jiného, v druhé polovině jsem často musel uznat, že nakonec ten styl tu sedí jako výborný způsob nejen pro cenzuru, ale i zdůraznění psychologie a zachování působivé atmosféry během celé výpovědě. Asi nikdy se nestanu vyloženě fanouškem a spřízněným divákem filmů Jeana-Luca Godarda a jeho straší snímek Žít svůj život z roku 1962 tu zůstal pro mne nadále nepřekonaný, ale tenhle bych určitě v rámci Godardovy tvorby vnímal za sebe jako jeden z těch lepších a spíše mě přiměl k tomu, abych Godardovu tvorbu po dlouhé době zase alespoň trochu oprášil. // Jinak mě zaujalo, že Césarem oceněná Nathalie Baye získala své ocenění „pouze“ jako vedlejší herečka. Byť je psána v obsazení až na třetím místě, připadalo mi, že má ze všech protagonistů naopak nejvíc prostoru. Určitě mě zde také zaujala o dost víc, než Isabelle Huppert. [75%] (15.03.2022)