Pád domu Usherů

Flanagan vzal partičku svých oblíbených herců a velmi volně si zadaptoval klasiku z pera mistra Poea, přičemž to celé okořenil střípky z jeho dalších děl (Vraždy v ulici Morgue, Jáma a Kvydalo, Havran,...) a vyšlo mu to velmi dobře. Jak už bývá dobrým zvykem, Pád domu Usherů není čistý horor a nějaké to strašení a lekačky tu jsou záležitostí třetího sledu a jen podporují pečlivě budovanou atmosféru. Flanagan opět velmi dobře ví co chce a i když jsou jeho záměry chvílemi průhlednější než sme u něj zvyklí, nakonec si všechno sedne a přinese ty správné emoce. Po slabším Půlnočním klubu je tohle návrat do starých dobrých kolejí a do vod ve kterých mám Flanagana osobně nejraději...80% (22.10.2023)

Příběh rodu Usherů a diktatury jeho farmaceutické korporace je zvrácená dekadentní jízda. Ze začátku jsem z té charakterové zkaženosti postav (nemyslím tím barvu kůže a sexuální orientaci, aby mě nepochopila jistá skupina hodnotících haterů) a zdánlivě odfláklými odkazy na povídkovou sbírku Poea byl skoro otrávený, postupně se ale odhalovala chytrá koncepce, smysl odkazů na současnou popkulturu a seriál byl čím dál zajímavější a napínavější. Závěrečná epizoda je pak spolu s monologem sestry okouzlujím způsobem nihilistická. Velkou tvůrčí chybou bylo udělat centrální linku z nudného a roztahaného rozhovoru Rodericka Ushera s policajtem, kde se děj jen zbytečně zdrží a postava detektiva rozhodně nezvládá být pořádnou protiváhou superzla. Někteří herci neměli potřebnou kvalitu (mladý Roderick je nudný panák a zase naopak Mary McDonnell je sice chirurgy vyspravená na podobné úrovni, jako by stará korporátní šéfka s jejími prachy nejspíš v reálném světě byla, ale na charizma a zlo své mladší verze se absolutně herecky nehrabe). Mám potěšení z toho, že z děl Flanagana pořád srší jeho talent a osobitost, co tak zoufale chybí drtivé většině produkce Netflixu. Snad se mu bude nadále dařit i v novém působišti. (17.10.2023)

Brilantná kombinácia najznámejších poviedok Edgara Allana Poe-a s tragickou rodinnou ságou v súčasnosti. Toto spojenie je fascinujúce hlavne pre divákov, ktorí čítali spisovateľovu tvorbu. Atmosfericky dokonalé, myšlienkovo silné a herecky zaujímavé. Mike Flanagan odviedol skvelú prácu. Soundtrack je božský. (16.12.2023)

Jako fanynka povídek Edgara Allana Poa, se kterými jsem strávila snad celou základku a díky faktu, že už jsem se dvakrát vyprdla na poslední seriály od Flanagana kvůli jejich kontroverzním ohlasům, jsem si řekla, že tentokrát se do toho vrhnu. Musím pochválit fakt zajímavý koncept, kdy je opravdu v každé epizodě cítit motiv jednotlivých povídek, tudíž, kdo četl Poa poctivě, bude v obraze. Sice je celé to vyznění takové zase hodně Flanaganovské, navíc zdejší strašení vás nemůže moc překvapit, pokud jste znalí jeho tvorby, protože jede podle své zajeté šablony. Scénáristicky je to ale fajn propracované, herecky super a ty motivy mi tam prostě fakt sedly. Nepopiratelně mě jeden nebo dva díly nebavily tolik jako ostatní, takže výtky k tomu mám. Zkoukla jsem to na své poměry ale opravdu svižně, což samo o sobě vykazuje kvalitu a dobré tempo jednotlivých epizod, takže nuda zde nehrozí. (26.10.2023)

Netflix po dlouhé době skutečně servírující nefalšovanou quality TV, rozkročenou mezi románovitým uchopením žánrového Hill House a rozmáchlostí rodinných ság HBO (tonální a tematické srovnání s Bojem o moc není od věci, i když takového scenáristického mistrovství nedosahuje). Naprostá spokojenost a těším se na Temnou věž. (13.10.2023)