Kat nepočká

Souhlasím s Bartem, paní Bohdalová uměla i vážné role. Tohle protektorátní drama si celou dobu neslo velmi dusivou atmosféru a mne bylo od začátku jasné jak se věci mají... Konec mne proto nepřekvapil, to ale nijak nesnížilo můj zážitek z filmu. Těch 102 minut uteče jak nic, to mi věřte. Jediné co bych filmu vytkl a to je bohužel častá věc u filmů ze sedmdesátých let, ža ačkoliv se tvůrci snažili protektorát přiblížit dobovými vozidly, uniformami Němců atd... na filmovém štábu nepoznáte, že jste ve čtyřicátých létech. Chlapi mají účesy na patku, kotlety, široké nohavice, květované košile atd... Při natáčení filmu si tak člověk nepřipadal u nějaké té napodobeniny amerických tanečně-muzikálních snímků těch dob, ale u televarieté kam možná přijde i kouzelník... Je to škoda, ale laik neznalý reálií si s tím nemusí lámat hlavu a nijak mu to nezkazí dojem z filmu. Pokud si budete chtít Annu Letenskou skutečně připomenout, pusťte si komedii Přijdu hned z roku 1942. Tam točila svoji poslední roli, tam ji gestapo nechalo milostivě ve filmu dohrát. Pak kat nečekal a zatímco jí byl popraven manžel, byla deportována do Mathausenu kde byla zastřelena. V té komedii ale na ní nepoznáte, čím musela tato statečná herečka. Hluboce smekám. Tento film jem jí důstojnou poctou. * * * * (28.10.2014)

Jiřina Bohdalová v neobvykle vážné roli protektorátní filmové hvězdy dohrávající svou labutí píseň ve stínu trestu smrti, jež nad ní vyřkl nacistický aparát. Zneužita ku prospěchu showbyznysu tone v atmosféře zrady, podvodu a lidské lhostejnosti. Kat nepočká je spolu s Uchem jedním z nejsilnějších výstupů této české herečky, kterou socialistický režim zatlačil do suterénu estrádních hvězdiček. (01.08.2013)

U této adaptace jsem se smál, až jsem plakal (což je asi u protektorátního dramatu špatně). Moc se mi nedařilo vnímat děj, který tím pádem raději nehodnotím. Co jsem shledal velice zábavným je z téměř každého záběru na sto honů páchnoucí počátek sedmdesátých let - ty rádiovky, jupky, ústřední topení, bílé pláště, socialistické budovy... Přizdobeno omšelými dialogy a přehrávající Jiřinou Bohdalovou (přes všechnu její snahu jsem v ní pořád viděl jen Bohdalovou v divném ohozu)... Jako zábava na sváteční televizní dopoledne dobré. Jako drama směšné. (08.05.2009)

Jiřina Bohdalová je prostě Paní herečka s talentem od boha, i když se bude objevovat třeba jen ve volovinách, tak jsou tu role jako je tahle, které její herectví povyšují mnohem výš. Umí se dost dobře do role převtělit, vtisnout ji duši a místo obyčejného hraní ji prostě prožije.To se mi hodně líbí. Samozřejmě to určitě i něco stojí. K některým rekvizitám a kostýmům mám měnší výhrady. Nezapadají mi do doby, ve které se film odehrává a to dobovou atmosféru sráží k zemi. (09.12.2016)

Film, který v nadprůměrném hodnocení drží zúčastněná herecká elita. V mých očích určitě. "Opilec" Radovana Lukavského se staví hrdě do řady všech kvalitních opilců čs kinem., Růžek jede svého klasického "slizouna", zde dokonce buržoazně založeného, univerzální československý nacista Jindřich Nareta to zase odnesl, Milada Ježková je velmi příjemné osvěžení, stejně tak skvěle hrající Antonie Hegerlíková. A Jiřina? Tenhle film je hlavně její šou - Naprosto perfektní. Navzdory (možná) nucenému, dobovému poselství o prohnilém filmovém businessu v období protektorátu - tedy businessu prvorepublikovému - i navzdory slabé atmosféře, kde se nám chvílemi režisér snaží namluvit, že v tomto období u nás již stály klasické, betonové lampy, v tom vidím i skvěle se vyvíjející drámo, lámající a odhalující lidské charaktery a to vše s prvky kriminálního příběhu. Samotný závěr je excelentní, to mi nikdo nevymluví, stejně tak úvodní seznámení se s paní Hlínovou, o které všichni jen mluví, popisují její povrchnost i rozmařilost, ovšem první setkání diváka s ní, je obraz velmi odlišný. Ani jedné ze svých rolí neuteče - musí je dohrát dokonce všechny. (07.02.2015)