Dievča s pištoľou

Bláznivý príbeh dievčaťa zo Sicílie, ktorá sa ocitne v Anglicku kvôli očisteniu svojej cti. Komické situácia vyplývajúce z talianskej mentality a jej stretu s "chladnou" britskou kultúrou spoľahlivo vyvolajú úsmev na tvári. Žiaľ zub času už nahlodal atmosféru a vyznenie nie je to čo mohlo byť. Svojich 70% si však zaslúži. (14.10.2023)

Mezi groteskou a absurdním dramatem se pohybuje tato skvostně stylizovaná italská komedie, jejíž svět se proměnil v ohňostroj psychedelické módy (s nímž se sváří snově oživená antická teatrálnost, glosující v několika parentezích hrdinčinu strastnou pouť za pomstou, která se počíná v podobně kontrastujícím rigorózním sicilském prostředí, charakterizovaném skalně ustáleným tvaroslovím šatu i zvyků) a která je dalším příspěvkem domácí kinematografie k tématu rodinné cti. Na rozdíl od vážných (Krásný Antonio) a temnějších (Svedená a opuštěná) filmů se zde k tomuto námětu přistupuje zcela burleskně, pomsta za svedení dívky, vedoucí ji samou až ke zločinu, potažmo hříchu, je perziflována, dovedena do absurdních výšek a spolu s ním jsou nositelé pomsty (tj. vykonavatelka, objekt a svědci, kteří ji očekávají) poměrně krutě (nicméně nepochybně právem) parodováni. Sarkastická nadsázka ovšem nechybí ani při charakterizaci britského prostředí a jeho obyvatel, a tak se všem dostává ostrých ran rovnou měrou. Nakonec lze vlastně říci, že příběh je zde jen scelujícím konceptem pro komický povahopis, že ona anekdota (nepříliš zdařile vypointovaná) slouží dílčím humorným prvkům, kterým je popravdě věnována větší pozornost než vlastní epické linii, jež obzvláště v poslední třetině poněkud ztrácí dech a idea filmu se ztrácí v salvách škodolibého smíchu. (23.11.2010)

Ne nadarmo patří režisér Mario Monicelli k předním představitelům italského neorealismu. Nápaditý příběh je faktickou ilustrací vnitřní rozrůzněnosti tehdejšího EHS a současně vhodným podnětem k rozvíjení řady nápaditých humorných situací, v nichž dostává na pamětnou dožívající pozdně feudální mravnost tak trochu ještě dřevní sicilské společnosti. Z druhé strany je prolínání ženské emancipace a křehkosti geniálním nápadem, z něhož vzniká nevšední trochu humorný, trochu komediální příběh korunovaný nápaditým závěrem. Zběsilá bláznivost, do které je to všechno zabaleno, kouzlo DÍVKY jen umocňuje. Monica Vittiová je k zulíbání přesvědčivá a své odvádějí i další herci. Bylo to nečekané a obohacující setkání s vrcholem italské kinematografie hraného filmu. (14.02.2024)

DÍVKA S PISTOLÍ se svým námětem dost podobá o čtyři roky staršímu snímku SVEDENÁ A OPUŠTĚNÁ režiséra Pietra Germiho. Život sicilského maloměsta nám znovu dává pocítit společenskou nepřijatelnost nemanželské milostné avantýry. Tím ale podobnost končí. Dějový vývoj je tentokrát úplně jiný. Nastalou situaci tentokrát neřeší otec rodiny, který je již po smrti, ale samotná hlavní aktérka Assunta, ztvárněná Monicou Vitti. Nejenže svůdník si ji nechce vzít, on dokonce před ní utíká až do Anglie. Na Assuntě nyní je, aby ho přinutila. Pro případ, že to po dobrém nepůjde, má s sebou i pistoli, aby ten lump dostal, co si zaslouží. Jelikož ze světa nezná krom svojí rodné vesnice nic, působí v cizím prostředí jako pěst na oko. Monica Vitti dostala tentokrát příležitost v komediální roli. Tato pro ní musela být úlevou po sérii vážných dramatických rolí pod Antonioniho režií, kde hrála citově tápající, ztracené a nešťastné postavy. Jak herečka sama řekla v jednom rozhovoru. „Lidé si mě pamatují jako herečku, která se nikdy nezasměje. Přitom Já tak ráda lidi rozesmívám.“ Její postava Assunty, ačkoli se sama nachází v těžké životní situaci, je na tom mnohem lépe než všechny postavy v Antonioniho filmech. Assunta totiž ví, kdo je ona sama a ví, co chce od života. Prosté poměry a zvyklosti, ze kterých vzešla, jí na jednu stranu omezují život, na druhou stranu jí nenechávají v životě tápat. Proto je tato postava navzdory vnějším snadno pozorovatelným problémům vnitřně šťastná a neřeší žádná dilemata. Svoje krátkodobé objektivní problémy ventiluje svým extrovertním projevem. Je to přesný opak Antonioniho hrdinek, které většinou při vnějším pohledu nijak nestrádají, uvnitř jsou však utrápené citově rozervané bytosti. Tohle srovnání je velmi zajímavé. Ještě více je v něm čitelný vzkaz, který nám Antonioni ve svých filmech odkázal. Je to obava z vývoje moderní společnosti, která materiálně nestrádá, ale rozkládá se vnitřně duchovně, zejména pak citově. Vittiová nám v tomto filmu ukázala některé další prvky svého herectví a i bez Antonioniho režie dokázala, že je výbornou herečkou, která je svým charisma schopná utáhnout celý film. Její proměna z vesnické krátkozraké chudinky v kosmopolitní ženu, je úžasná, někdy až děsivá, ve všech svých ohledech a konečných dopadech, které tato proměna přináší. Na snímku DÍVKA S PISTOLÍ je krom komických scén a psychologie hlavní postavy zajímavé srovnání kulturních a společenských odlišností života na Sicílii a v Anglii. 78% (26.12.2010)

Cesta pomsty sicilské zneuctěné ženy. Dostat sicilskou ženu do postele a utéct se prostě nevyplácí. Nejen Francouzi, ale i Italové uměli vyprodukovat skvělé nestárnoucí komedie a tento je jeden z nich. V hlavní roli Monica Vitti, která do své role dala snad i to, co neměla. Bravurní herecký výkon je zárukou plnohodnotné zábavy od začátku až do konce. Někdo snímek označuje jako feministický manifest vtipkující o tom, jak může prostředí změnit netoleranci a předsudky. No, to už je věc názoru. Divácky přitažlivý je už vzhled postavy Assunty Patanè, právě v podání Monicy Vitti, která okamžitě zaujímá komediální postoj ve vážném tónu velmi rychlým prologem pokračující odvážným nadšením, v podstatě zesměšňující sicilský smysl pro čest, a až groteskní etudou a satirických výzev. Carlo Giuffrè v roli onoho hříšníka Vincenza Macalusa už je v podstatě jen jako doplněk a nahrávač. Snímek je napěchovaný scénami, které by fungovaly i samostatně. Třeba ostrý telefonický hovor mezi Assuntou a Vincenzem, kdy je Assunta coby služka v anglické rodině, která zrovna pořádá večírek. Ano, hovor je bez servítků veden před zraky společnosti, která vše doplňuje typickým anglickým humorem. Tečkou za vším je pak příchod muže ve skotském kroji, což Assunta nezná a podle toho zareaguje. Snímek má rychlý spád, dialogovou kulometnou salvu, strukturovaný dějový chaos a především sérii brilantně vtipných scén nabírající satirickou sílu hlavně vlivem kulturního rozdílu mezi Sicílií a Spojeným královstvím v období šedesátých let. Ne, tento snímek ani po tolika letech nezklame. (27.10.2021)