Mission: Impossible 3

Přinejmenším stejně progresivní jako bourneovská trilogie, o třídu progresivnější než v devadesátých letech zakotvený, na první díl navazující Matrix Reloaded a z Heatu se napájející TDK, nemluvě o over-the-top Transformers nebo stoickými karetními prolukami prolezlý Casino Royal, a vůbec definice akčního filmu pro 21. století. Ačkoliv MI3 vyvolává podobný divácký zážitek jako spousty jiných filmů, zpochybňuje zároveň dosavadní představu diváctví založenou na klasickém modelu zbavené tělesnosti a navrací tento prožitek zpět do dob raného „kina atrakci“, kde je čistá vizualita doplněna o příjemné, fyzické uvědomování vlastních koordinovaných vjemů v architektonickém prostoru; vertikálami v Šanghaji vzbuzujícími pocit výšky, několikanásobnou sítí horizontál ve Vatikánu a narušením kolmosti třetí tvůrčí silou, šikmým pohybem, v Berlíně. ____ Mluví-li se o důmyslnosti MI 3, zmiňuje se nejčastěji serialita a teaser na začátku nebo propojení akce a konverzaček, které jsou neoddělitelně spojeny jako gin a tonik v koktejlu do jedné intenzivní dvouhodinové intelektuální atrakce, unášející bezmocného diváka napříč „nemožnými misemi". Bohatství zjevů, jež MI3 podává divákovi, je nevyčerpatelné, a nelze je už stlačit v racionální jednotu. Na její místo nastupuje rychlost a plnost, neboť i skutečnost se děje rychle a bez mezer. Přitom největší progresivitu celého filmu skýtá otázka, zda mohou mít agenti normální vztahy a zda je možné se navrátit ke kořenu všech amerických filmů, kterým je rovnoměrná dělba filmu mezi lásku a práci, respektive mezi Ethanovu akční partnerku Lindsey a romantickou partnerku Julii. Černoch Luther Toma Cruise varuje, že osobní vztahy a špionáž propojit nelze, a ačkoliv se nám MI 3 snaží namluvit, že i heterosexuální romantická láska má dnes ve filmech své místo, (-spoilery-) v konci tuhle ideu obrací vzhůru nohama a dává Lutherovi za pravdu. Paralela mezi Julií, která vezme na konci bouchačku a pomáhá Ethanovi, se stejnou scénu v Berlíně, kde se ohání pistolí Lindsey, je nepopiratelná. Práce nakonec pohltila lásku: Julia je asimilovaná Ethanovým světem, dokonce se potkává s celým teamem. Co se zdá býti neuvážlivým prozrazováním přísně tajných informací, je ve skutečností předvojem budoucích událostí a dokladem seriality filmu: Ethan vycvičí Julii stejně jako Lindsey, tudíž jí může všechno vyžvanit. MI 4 by klidně mohla začínat únosem Julie, parafrází únosu Lindsey ze trojky. Nejvíce reálná scéna – happy endingový epilog, v němž míří pár za líbánky – je tak nejméně reálnou scénou, neboť pár míří na cvičiště, kde předělají Julii ve špionku. V oxymóron mnohdy přecházející nadsazený realismus MI 3 nám nedovoluje brát podobně oxymoronické eventuální spolčení lásky a práce vůbec vážně. ____ Nakonec je tedy film nucen uznat dnešní svět, v němž heterosexualita vyšla z módy. Co převažuje, jsou za prvé workoholici bez rodiny jako Jason Bourne, v laboratořích a po garážích kutící Sherlock Holmes a Tony Stark, nebo übersexuálové vyhledávající pouze krátkodobé avantýry podobni George Clooneymu v Lítám v tom; za druhé geekové, autisti poznamenaní Aspergerovým syndromem a outsiderské typy mužských identit, soustředěných kolem pop-kultury, fantastických žánrů a digitálních médií jako jsou počítačové hry, internet či informační a komunikační technologie obecně, které charakterizuje rozsáhlé odborné znalosti a upřímné dětské nadšení, na čemž jsou založeny i dominantní produkty Hollywoodu, dětské příběhy – produkty hračkářského průmyslu (Transformers), zábavní atrakce (trilogie Piráti s Karibiku) či literární předlohy (heptalogie o Harry Potterovi) pro vrtošivé děti, věčné adolescenty, jejichž celé bytí spočívá v neustálé výměně jedné hračky za druhou; a za třetí abnormálně blízké homosociální vztahy dvou mužů z bromance vztahovek (I love You Phillip Morris, I Love You Man). Muži jsou příliš dospělí, nedospělí, anebo nezávislí - a pro ženitbu podobně jako banány přezrálí, nevyzrálí, či teprve zrající. ____ Kolem 47. minuty sledujeme, jak se Maggie Q kamsi zahledí, načež v dalším záběru vidíme objekt jejího zájmu, který kamsi odchází, ovšem co je zajímavé, v záběru se octne i Maggie Q, jako kdyby se dívala sama na sebe. A nepřipadá nám to vůbec divné. Jde o jakési porušení osy, asi jako kdybychom snímali při dialogové scéně tváře obou herců z levého profilu, či levého natočení. Proklatě důmyslné. Za druhý je hudba přesně nastřihaná na obraz a na kvadrát zintenzivňuje prožitek z filmu. And be sure to get some popcorn too! (23.05.2010) (menej) (viac)

K sérii sa konečne dostáva J.J. Abrams, ktorý v spolupráci s Tomom Cruisom urobil zo série žánrovú špičku a už sa jej vlastne drží až doteraz. Nie, že by prvé dva diely boli zlé, ale predsa len kvôli odlišnému štýlu dostávame vlastne zakaždým úplne nový film, ktorý začína od nuly a až toto je konečne ten pravý Mission: Impossible, ktorý nastavil pravidlá a séria sa ich drží až doteraz. Zatiaľ čo jednotka sa mi zdala možno až moc obyčajná a dvojka zase zbytočne nasilu cool je trojka konečne seriózny akčný film, aj keď samozrejme stále so špiónskou tématikou, ktorý je až prekvapivo funkčný po všetkých stránkach. Tom Cruise tu už nie je ten mladý frajer, ktorý zostreľuje protivníkov so samopalom behom všelijakých kotrmelcov a je si vedomý svojej nezraniteľnosti, ale správny seriózny agent, ktorý sa snaží akcii skôr vyhýbať, aj keď sa musí vrátiť, chybuje, má strach a vie, že o život môže prísť ktokoľvek, nielen on, ale aj najbližší. A tak sa mu dá konečne skutočne fandiť a báť sa o neho. Príbeh je tentoraz výborný, síce stále ide o zastavenie záporáka, ktorý má veľké plány, ale o nich sa vlastne skoro nič nedozvieme a prednosť tu majú práve tie motívy, ktoré mám rád, ako pomsta, záchrana blízkych osôb alebo očistenie mena, ale stále aj to, čo je pre sériu typické, pričom všetko má ideálny priestor. A tak dej je poriadne dynamický prakticky iba s krátkymi oddychovými scénami. Tentoraz dostane najväčší priestor aj tímová spolupráca, samozrejme stredobodom je stále Tom Cruise, ale už sám na to všetko nestačí a má tu skvelý tím v zložení Ving Rhames, Jonathan Rhys Meyers, Maggie Q a Simon Pegg, ktorí majú svoje úlohy a miesta v tíme a tých sa aj držia. Toto pôsobí najprofesionálnejšie. Okrem nich poteší šéf IMF Laurence Fishburne, ktorý je tu ten správny nedôverčivý byrokrat, mimoriadne sympatická Michelle Monaghan a konečne výrazný záporák Philip Seymour Hoffman, ktorý si vie získať rešpekt. Po akčnej stránke to ešte možno nie je tak dychberúce, ako neskoršie diely, tu ešte absentuje taká tá prelomová scéna, pri ktorej ide Cruise nadoraz, ale už vidno, že si tento svoj neskorší trademark pomaly buduje. A hlavne už tu je taký hyperaktívny. V predchádzajúcich dieloch pôsobí ešte občas tak pasívne, ale tu je prakticky neustále v pohybe, má toho riadne nabehané, odskákané, ocitne sa v mnohých dopravných prostriedkoch, vystrieda viacero strelných zbraní a občas sa aj trochu pobije, takto má vyzerať akčný hrdina. Nájde sa tu niekoľko veľkých akčných fáz a viacero menších a všetko je výborné. Záchranná operácia v Berlíne, prepadnutie na moste, celé finále, ale aj všetko ostatné. Je to vynikajúco natočené, strihu je ideálne množstvo, takže Cruise má priestor sa predviesť, je tu nespočet nezabudnuteľných momentov, na ktoré sa vždy teším, efekty sú väčšinou výborné, len ten skok v Číne ešte zaostáva, ale ako som spomínal, tu sa ešte Cruise trochu hľadal, teraz by to už natočil omnoho poctivejšie. Ale aj také tie možno na prvý pohľad menej výrazné časti, ako Vatikán. Tu je všetka akcia výborná. A aj keď je John Woo môj najobľúbenejší akčný režisér, J.J. Abrams tu odviedol omnoho kvalitnejšiu prácu a to nielen v akcii, ale aj chémii medzi postavami. Teraz sa mi až ťažko verí, že som tento film po prvom pozretí pred tými pätnástimi rokmi strašne skritizoval, ale teraz naň nedám dopustiť, je to prvotriedny akčný film, ktorý som si už pozrel viackrát a ešte ma aj mnoho repríz čaká. 87% (20.09.2007) (menej) (viac)