Rok na dedine

V 60. rokoch 20. storocia vznikali najlepsie diela ceskoslovenskej kinematografie, a tak pan reziser Martin Tapak sa rozhodol natocit film bez poriadnej dejovej linie, ktory dostal nazov Rok na dedine. Ako som uz spominal, chyba vyraznejsia dejova linia, to je prva chyba. Film je len prehliadka ruralnych /vidieckych/ zvykov so vsetkymi tymi tancami, zvykmi, spevmi atd atd. Ludi zijucich na ruralnom vidieckom prostredi to asi oslovi, ja vsak som clovek mestsky, ktory ma rad prechadzky po mestach. 50 % (12.01.2014)

Ak má niekto záujem o prehliadku slovenských tradícií, zvykov, krojov, tancov, architektúry, či piesní, tak nech si pozrie Rok na dedine. Je pravda, že uvedené veci je možné zhliadnuť aj v iných filmoch, no tu je to ponúknuté v kompaktnej, prehľadnej forme. Film je rozdelený do 4 ročných období a v každom z nich je zobrazené presne to, čo k nemu prináleží. Tak možno vidieť, ako ľudia počas roka trávili čas v dobe bez techniky, ako sa veselili, žili, pracovali, či prežívali lásky. Vďaka tomuto filmu (prípadne jemu podobným) sa na tieto veci nikdy nezabudne. Jedinú výhradu mám asi k tomu, že to bolo natáčané v štúdiu, čo bolo v mnohých scénach dosť do očí bijúce. Neviem, čo tvorcov k tomu viedlo, keďže na Slovensku bolo v tom čase nespočetné množstvo tradičných, roztomilých dediniek, ktoré by ako exteriéry mohli poslúžiť... (17.01.2013)

Mal som veľmi dobrý pocit pri sledovaní tohto filmu napriek tomu, že celý život žijem v meste, folklór nevyhľadávam a zaradenie filmu medzi dokumenty, či muzikály ma prekvapilo. Na prvý pohľad by sa zdalo, že existuje istá príbuznosť s Rodnou zemou. Ani náhodou. Delí ich nielen významne dlhých 14 rokov, ale najmä rozdiel medzi nepredstieranou láskou Karola L. Zachara a Martina Ťapáka k ľudovým zvykom, piesňam a tancom, prihlásením sa väčšiny hercov ku svojim koreňom a medzi ideologickou agitkou zneužívajúcou folklór v Rodnej zemi. (01.01.2011)

Původně jsem si myslel, pouze na základě názvu, plakátu a žánrového zařazení, že to bude TEN film o vesnickém životě, který jsem chtěl vždycky vidět a doposud jsem na něj nenarazil. Pak jsem zažil menší zklamání, když jsem si přečetl, že to celé bude o slovenském folklóru a že to nebude takové, jaké jsem si to představoval a bude to přehnaně idylické (a taky že ano), ale pořád jsem si říkal, že by to mohlo být hodně zajímavé. A když jsem si to pustil, zažil jsem zklamání největší, když jsem viděl, že se vše natáčelo jen v kulisách a z živé přírody zde není skoro nic a když už ano, ve spojení s tou umělou vesnicí je to jako pěst na oko (byť třeba ten záběr na les vypadal sebelíp). Takže jsem sám sobě začal nadávat, že teď budu muset dvě hodiny trávit sledováním něčeho, co půjde úplně mimo mě. Jenže pak mě stále víc a víc začínaly uchvacovat veškerá hudební i taneční čísla a spolu s nimi i ta perfektní kamera, která se ze všeho snaží vytěžit maximum a často se jí to i daří. A i když to děj vlastně nemá a celé ty dvě hodiny jsou jen sledem takových čísel, které jsou jen rozdělné do čtyř ročních obdobích, i tak si mě to dost získalo a bavilo až do konce. Tedy takhle, vždycky se našly chvíle, kdy mě to nebralo tak jako předtím a předpovídal jsem, že teď se to zlomí a začne mě to strašně nudit, ale vždycky pak přišla nějaká úchvatná scéna a zase jsem byl v tom... I přes ty obavy a hned několik zklamání ze začátku si mě to nakonec získalo a i ta postava vypravěče, která svým prolamováním čtvrté stěny působil místy až kouzelně, mi tam nakonec sedla. A taky je zde nejedna pěkná slečna, takže další klad :-) Mrzí mě, že to bylo jen o tom folklóru a ne taky o skutečném roku na dědině, ale na slabé čtyři to pořád vidím. Slabé 4* (14.08.2022)

Nadčasové hodnoty občas potkáme tam, kde bychom to nejméně čekali. Slovenská folklorní vonička, svěží, čerstvá, plná elánu a dychtivého mládí i moudrého stáří v sougeneračním souznění občas překvapí náznaky k ruskému či východoevropskému folklóru. Zajímavý je i výčet tváří: Rajniak, Kňažko, Adamovič, Horváth mladší, Cigánová mimo sester Vášáryových jen z těch, které jsem byl s to zaznamenat. Pocit odlišností i blízkosti srozumění, silný a intenzívní, je výslednicí té krásné a pestré podívané z šedesátých bratislavských let. (22.05.2022)