Drive My Car

moje druhé setkání s Hamagučim ve velmi krátkém horizontu a upřímně by mě zajímalo jako to dělá, že zvládne natočit extrémně dlouhý, extrémně pomalý film, ve kterém se většinu času mluví o zdánlivě obyčejných věcech, nebo s v něm naopak nemluví vůbec a přesto dokáže vtáhnout, strhnout a divák nakonec nemá pocit že u něčeho podobného strávil tři hodiny bez toho aby se díval na hodinky a tlačil čas kupředu.Oproti Kolu štěstěny a fantazie sice Drive My Car vyžaduje po divákovi mnohem vstřícnější přístup a velkou dávku tolerance, ale ve chvíli kdy na tuhle hru divák přistoupí, tak se mu odmění měrou vrchovatou.Oscar v tomhle případě zasloužený...80% (31.05.2022)

Během toho šíleně dlouhého 40ti minutového prologu, po němž se až tehdy rozjede hlavní děj, jsem několikrát uvažoval nad tím, že to vypnu a raději půjdu hrát Assassin´s Creed. Nakonec jsem ale vydržel. A jsem za to rád. Drive My Car je pomalá, smutná a emočně velice fungující podívaná, která vychází podle Murakamiho krásné povídky, jež se mi z jeho románu Muži, kteří nemají ženy líbila asi nejvíc. Je to především snímek o akceptování reality, pocitu viny a několika etap truchlení. Přesto to ale naštěstí zvládá nebýt až přespříliš sentimentální, což je ale obecně něco, co Japoncům v hraných filmech vždycky poměrně šlo (ale z nějakého důvodu jim to nejde v anime, hmm..). Paralely v ději s Čechovovo Strýčkem Váňou jsou zajímavé obzvlášť právě u toho důvodu, že se jedná o japonskou produkci. Navíc si to udržuje i moc hezkou rovnováhu mezi kvalitními dialogovými sekvencemi a "tichými" dlouhými záběry, se kterými naštěstí film rozumně šetří. Ta tříhodinová stopáž mi ale možná přijde přeci jenom krapet přepálená. Podepisuje se to především na tom, že některé sekvence uberou na plynu až příliš, přičemž divák pak ztrácí pozornost. Ve výsledku ale moc hezký snímek, který si tu oscarovou nominaci dozajista zaslouží.  Průměrné 4* (15.03.2022)

(7,5/10). Ta asijská kinematografie má prostě něco do sebe. Parazit odstartoval větší zájem o tuto dosti přehlíženou část filmového průmyslu a já jsem hodně vděčný. Drive My Car je tříhodinová podívaná, která ve vás vyvolá mnoho pocitů. Začíná to naprosto brilantním úvodem, který paradoxně vzhledem k celkové délce trvá neuvěřitelných 40 minut. Divákovu oku se to ale může zdát jako pět minut. Alespoň tak jsem to cítil já. Takže úvod naprostá emocionální bomba. Potom se snímek už dostane na jakousi vlnu, která se místy dosti táhne. Ale není se čemu divit. Aby film nebyl zdlouhavý po dobu tří hodin, tak to musí být nějaký akční nářez v podobě Avengers: Endgame. Divák se tedy po zbytek filmu ocitá ve spleti táhlých záběrů, mezi kterými vyčnívá "emotional shot" na konci filmu, který by překrásný. Je rozhodně zajímavé, že se příběh točí okolo divadelní hry, ale osobně mi to přišlo to nejmenší, co mě zajímalo. To, co jsem hltal, byly herecké výkony, hudba a celková atmosféra, která v divákovi vyvolávala paletu emocí a pocitů. Japonský film Drive My Car je velice pomalý, ale svým způsobem je také neuvěřitelně podmanivý a zaslouží si místo na letošních Oscarech. Bude to takový černý kůň, který může jedině překvapit. (04.03.2022)

Hodnotenie č. 5000 si vyberá film "Drive My Car" Popravde som sa bál, že sa pri sledovaní budem nudiť. Väčšinou, keď trvá film 3 hodiny, tak je záruka, že sa nájde aspoň jeden moment, ktorý filmu neuverím, alebo, kedy nastúpia nudné momentky. A tento film na pár miestach predsa len tiež trošku tápa. Musím povedať, že fakt, že náš hrdina prichádza o zrak dokopy v tomto filme nemá žiadnu rolu. Dozvieme sa to raz, má brať kvapky, ale potom sa to už nikdy nespomenie a najmä dôvod prečo dostane šoféra je úplne iný. Takže neviem prečo tam tá časť vlastne bola. Ale ok. Možno by som sa miestami aj viac sústredil na tie skúšky, lebo toho je tu podľa mňa málo a rovnako by som si aj na konci viac užil tú divadelnú hru. Na druhú stranu, ale počas filmu netápame, nestojíme na mieste, dialógy sú napísané fantasticky a keď majú scénky vyniknúť, tak skutočne sa dočkajú svojho absolútneho vyvrcholenia. Najlepšie momentky sa podľa mňa dostávajú v poslednej hodine. Prvá hodina je trošku úvod, ale schopný a s pár prekvapeniami. Druhá hodina stavia príbeh a potom už vo finále sa dočkáme tých skutočne silných scénok, ktoré ma tak zasiahli. No rovnako si myslím, že aj počas prvých dvoch hodín sme sa dočkali skvelých častí. A tak nejako tie časti dávajú postavám priestor ukázať svoj potenciál. Film krásne ukazuje, že veľa ľudí v skutočnosti trpí veľmi potichu. A o skutočných trápeniach často ani nemusíme vedieť. Ale sú to démoni, s ktorými musíme bojovať a zvládnuť to. Lebo nás to brzí v našom raste a možnosti posunúť sa v živote ďalej. Film oceňujem pre svoje kvality a určite odporúčam vidieť. Hodnotenie: A (24.03.2022)

Musím říct, že prvních 40 minut mě to moc nechytlo a nechápal jsem, co na tom ty lidé vidí. Začne to historkou z života středoškolačky, kterou vypráví žena hlavního hrdiny, a pak vidíme dlouhé jízdy autem. Historka mi přišla docela oplzlá a auto bylo jen hezky červené. Upřímně jsem se v 40 minutách moc nesžil s postavami. Kde se to, ale pro mě zlomilo byla jízda do Hirošimy a začátek zkoušení hry Strýček Váňa. Postupné odhalování traumat postav - režiséra divadelní hry, mladého záletnického herce, hluchoněmé herečky nebo samotné řidičky bylo pro mě fakt zajímavé. Nejlepší scéna (asi kolem druhé hodiny) byla jízda autem herce a režiséra, kde se konečně dovypráví příběh ze začátku. Emotivní byl i závěr u rozbořeného domu, který všechno krásně uzavřel. Pokusil jsem se nic nespoilerovat, takže doufám, že si film užijete. Rozhodně, kdyby vyhrál Oskara za nejlepší film, tak nebudu zklamaný. Jediná moje výtka je občasná horší kompozice záběrů. Některé postavy jsou moc na kraji obrazu, jindy se je kamera snaží sledovat švenky a moc to nevypadá dobře. Oproti tomu herectví bylo vynikající. Scénář se také povedl. Rozhodně nešlo o lásku na první pohled, ale ve výsledku šlo o docela úspěšné manželství. (23.03.2022)