Souhvězdí Panny

Film který na svou dobu proslul zajímavými a dosti odvážnými milostnými scénami a sice v podání tehdy ještě studentky DAMU J.Obermaierové, která byla později v polovině šedesátých označována jako jedna z našich nejerotičtějších hereček. Příběh sám o sobě nic moc...Spoiler: Film líčí život a osudy z jedné posádky vojenského letiště kteří nesmí opustit prostor, protože byl vyhlášen hotovostní stupeň číslo dvě. Posádce byly zrušeny také všechny vycházky a vojín Standa Urban (J. Čáp) se marně těšil na setkání se svou dívkou Janou (J. Obermaierová) která za ním přijela na návštěvu. Kamarádi z ošetřovny však měli pochopení a celou akci posléze konspirativně zorganizují. Jinak jak napal gouryella, toto je snad jediný film, ve kterém mi naprosto nesedl herec Vladimír Pucholt v podání tak trochu přitroublého svobodníka Jardy Veleby. Vzhledem k populárních písničkám jako "Schody do nebe", "Adresát neznámý", či "Krajina posedlá tmou", které ve filmu zazněly, tak bych dal normálně 2* takhle ty 3* nakonec dám. (11.08.2006)

Tak tohle se nepovedlo. Film mě vůbec nezasáhl, nepochopil jsem smysl, ani jsem se nebavil. Neustálé překřikování dvojce Pucholt-Wimmer bylo až únavné, podivná atmosféra kasárenského prostředí a nedostatečně vykreslené postavy filmu rovněž neprospěly. Pouze pohled na mladou J. Obermaierovou snese vyšší nároky. Od Z. Brynycha jsem žádné veledílo nečekal, ale tohle je opravdu slabé. Dvě hvězdičky za JO a mého oblíbence R. Jelínka. (09.01.2012)

Čekal jsem od toho komediální náhled do našich sixties u ČSLA a odešel s několika poznatky. Za prvé Obermaierová byla v té době fakt kočka, za druhé ta odvážná milostná scéna musela v tehdejší době působit jako hardporno a za třetí, Pucholt mne tu nebavil ba až prudil. A nebyl sám, zručně mu sekundoval Wimmer. Řada řečiček často opakovaných pro důraz na vtipnost byla trapná i to Půcholtovo koktání. Je škoda, že Obermaierová po okupaci 68 přesedlala na režimní vlnu a ocitla se v hlavní roli nejedné komunistické normalizační brutky včetně Majora Zemana. Kdo mně potěšil a je tomu tak vždy byl noblesní Jiří Adamíra. A jako leteckého fandu mne i bavily ty útržkovité záběry na leteckou základnu se všemi těmi Migy 21 a Suchoji co jsme v té době měli ve výzbroji našeho letectva. Film je protkán skvělými písničkami té doby jímž vévodí: Takový schody do nebe... Jelikož z toho na mně něco z těch šedesátek dýchlo, řadím to k průměru a dávám za tři přilepené kůžičky. * * * (28.10.2018)

SOUHVĚZDÍ je živým příkladem druhé garnitury dějinné vlny šedesátých let. V mnohém tuto skutečnost ovlivnila kvalita scénáře, který se až příliš topí v rutině všedního kasárenského dne. Nejen na dobu vzniku filmu je za vlasy víc než přitažená historka o propašování dívky do ošetřovny s plným vědomím lékaře posádky ve více či méně bojové situaci zvýšené pohotovosti posádky. Odhalení propašovávané dívky, trávící v kasárnách i bojový poplach, by znamenalo nejen pro vojáky tzv. základní služby, ale i jejich velitele v lepším případě konec kariéry v tehdejší armádě a současně téměř jistotu delšího pobytu v obávaném sabinovském vojenském vězení na východě Slovenska. Místy herci téměř nemají co hrát, celá řada situací vyznívá až příliš hluše. Nejvíce patrné je to na tápají-cím a náhle často až figurkařícím Pucholtově herectví. Na druhou stranu nelze nepřipomenout, že v současnosti by tento film měl velkou naději na získání alespoň jednoho Českého lva. (18.12.2010)