Tri oriešky pre Popolušku

Vorlíčkovo zpracování považuji za pohádkovou klasiku, ale zároveň to pro mě není nedotknutelné rodinné stříbro a tak jsem do norského remaku šel bez nějakých zbytečných předsudků. A vyplatilo se. Příběh v kostce zůstal tak, jak ho známe a liší se vlastně jen v detailech způsobených prostředím a dobou. Přibyla krásná norská krajina a pár decentních triků, což je v dnešní době digitálního bordelu pohlazení po duši. Co se samotné Popelky týče, tak Astrid S je k sežrání a nevadily mi ani další postavy. Zejména macecha, která vypadá jak Drákulova ségra, mě bavila a s touhle vizáží by mohla z fleku skočit do nějakého gotického hororu. Za mě celkově sice ničím výjimečná, ale i tak mile obyčejně hezká pohádka a takové už se dneska moc netočí. 75% (01.01.2023)

Zhruba někdy loni touhle dobou jsem se tu v diskuzi dohadoval se stádem homofobních idiotů tak intenzivně, až jsem posléze na samotnou pohádku úplně zapomněl. Rok se s rokem sešel, Vánoce za dveřmi a já si na Tři přání opětovně vzpomněl a... srsly... kde je ta kontroverze? Byla ta hysterie okolo opravdu nutná? Vždyť je to úplně obyčejná staromódní pohádka, která paradoxně i nejvíce trpí tím, jak moc staromódní a naivní je. Původní Tři oříšky neadoruju, ale uznávám jako jednu mála snesitelných klasických českých pohádek a remake se jednoduchého původního příběhu drží zuby nehty. Možná až moc. Samotná modernizace se ale povedla náramně. Astrid S je kouzelná a překvapivě nejvíce, kdy je stylizovaná do podoby právě umouněné Popelky. Skvělá je i úroveň cinematography. Majestátní norské krajinky, celkový vizuál a různé drobné úpravy (ne)logiky, kterým vévodí chytře upravená pointa třetího oříšku, strkají naši klasiku hravě do kapsy. (17.12.2022)

Ten film to má samozřejmě blbé, protože ho každý bude logicky srovnávat s Vorlíčkovou klasikou (osobně by mě fakt zajímalo, jak by se tenhle remake sám o sobě líbil někomu, kdo nezná český originál, jenže nikdo takový není). Do toho ten pseudoskandál kolem záběru na polibek dvou mužů (ten je tam skutečně tak letmý a sotva postřehnutelný, že mi ten povyk kolem toho přijde úplně směšný), který tomu tenkrát zajistil publicitu ještě před tím, než to šlo do kin. Ale i když si člověk zkusí tohle všechno odmyslet - včetně mé odvěké averze k remakům, které považuji za nejzbytečnější typ filmů na světě - pořád mu toho tahle nová Popelka nedá o moc víc, než pár záběrů na pěknou norskou přírodu a lehce pozměněný konec (plus detaily typu, že holubi netřídí hrách, ale flitry, nebo že sluha nepřiveze látku na šaty, ale rovnou stylistu, atd.), což bohužel opět jen potvrzuje můj dojem zbytečnosti takového projektu. Citelně jsem tam navíc postrádal humor, který původní Popelku tolik oživoval (a ne, prdící Dora na plese fakt není vtipná, ale jen trapná, podobně jako to psí lejno ve vesnici nebo muž močící před Popelkou), a nesedlo mi ani obsazení - herečka hrající Popelku mi pro tu roli přišla už trochu stará (a Dora mi skoro přišla hezčí než ona), filmový princ tam s tím svým "tureckým vzhledem" působí trochu zvláštně, a jediná Ellen Dorrit Petersen tam umí hrát a v roli macechy je démonicky dokonalá, ale její kostým a účes to až nepatřičně zanáší hororovými prvky, což mě zase vrací k té absenci vtipu, který jsem tam asi postrádal nejvíc. Jak mě Branaghova Popelka před 7 lety okouzlila, tato nová z Norska mě prostě jen nudila (navíc mě mrzí, že jsem se nedostal k původní norské jazykové verzi, protože český dabing je zde samozřejmě hrozný). (20.11.2022)

Objektivně je zde filmařina na velmi vysoké úrovni, to se musí nechat, Scénář dodržuje časovou kontinuitu, film velmi přehledně temporytmus v podstatě tří dnů, kamera, lokace, výprava, vše skvělé, střih funguje. Jen mi tedy vadilo, že v hlavní roli Popelky je dívka, které jsme my na moravské vesnici říkali prasnice, jedno jak hezky modré má oči, ale koukněte na bradu a boky; vadilo mi, že zde kůň není Jurášek a sova Rozárka; že zde chlap před Popelkou čůrá do sněhu (chci rovnoprávnost a vidět, jak čůrá Popelka!); Popelka má moderně vybělené zuby; ceremoniářem na hradě je černoch (jako fakt, na severu?); převlek za muže mi přišel podivně queer; ti dva princovi kámoši jsou buci; Dora, nevlastní sestra Popelky, je daleko hezčí holka a vlastně jsem jí fandil víc, dokonce v některých chvílích připomíná mladou Magdu Vášaryovou; fakt musela Dora prdět? ; fakt bylo nutné sem zavléct moderní prvky jako stylista apod.; tři oříšky vypadají spíše jako tři žaludy; a celé je to víc afektované, než předloha, kde se postavám dalo věřit a Popelka působila étericky. Tam bych i té polární záři věřil, ale tady ne. Hodně, ale hodně slabé 3 hvězdy. (28.12.2023)

Tato kompletní pseudo-předělávka naší krásné Popelky s Libuškou Šafránkovou má tři nechutné excesy - jedním je ke konci políbení panošů, druhým Popelčina záchrana prince visícího za nohu nad propastí a třetím je tragický český dabing. Bohužel ten možná ještě to něco málo dobré hodil úplně do koše a muži jako panoši či stylista jsou v podání českých daberů přihřátí tupí omezenci. Princ je naprostý nýmand, který by zasloužil pár facek, jeho tata je líný středověký panovník, matinka je spíš mladá králova milenka, komoří je arabský Maur zřejmě nedávno osvobozený z otroctví a další služební jsou absolutně totálně nezajímavé postavy. Popelčina macecha je nejen vizuálně, ale také chováním spíše královna zloby Angeliny Jolie a Popelčina nevlastní sestra je asi jediná postava, jakou známe z české předlohy. Tohle byl pohádkový armageddon a ukázka dnešního absolutně trapného norského vidění světa. (20.12.2022)